Robert Čapek
česká, 1967
Nová kniha
To by se učiteli stát nemělo - Robert Čapek
Kniha je jedinečnou kombinací skutečných příběhů českých učitelů a odborné didaktické analýzy. Konkrétními příklady pozitivní praxe inspiruje čtenáře ke změně a... detail knihy
Populární knihy
/ všech 13 knih
Nové komentáře u knih Robert Čapek
Líný učitel - Vše o školním hodnocení
„V souvislosti s problematikou hodnocení na tuto publikaci zřejmě narazíte, nicméně, aniž by to autor někde v úvodu upřesnil, je jasné, že je spíše určena pro první stupeň základní školy, fotografie testů a školních tříd vyššímu stupni rozhodně neodpovídají. Hned v úvodu se dozvíte, že autor není zastáncem klasifikace, ani slovního hodnocení, ani školy bez známek, ani školy se známkami, ani alternativy atd. Je zastáncem pouze kvalitního vzdělávání. Co si z toho vzít? Zřejmě nic. Ani sám autor v tom nemá jasno.“... celý text
— čtenář257
Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny
„V publikaci Cesta pedagogického hrdiny uvádí vlastní zkušenost. Z rodinné výchovy dal žákovi hodnocení dobrý. Následovala schůzka s rodiči, žákem a zástupci školy (autor je nazývá jezuitskou inkvizicí). Byl donucen žáka přezkoušet. Jak je možné, že dal žákovi takové hodnocení? Z rodinné výchovy? Není podle něj povinnost učitele zadávat takové úkoly, aby je žák plnit chtěl a získal výbornou? Čapek ale, jak sám píše, všechny přechytračil a zkoušení probíhalo před třídou. Otázky pokládali spolužáci, kteří ho také ohodnotili, a to známkou dobrý. Robert Čapek se ještě třídy zeptal, jestli mu nedají aspoň dvojku. To třída odmítla a žákovi se vysmála. Není to přesně to chování, které Čapek odsuzuje a kritizuje na svém blogu? Z mého pohledu se rozhodně jedná o šikanu ze strany Roberta Čapka a evidentně i o šikanu ze strany spolužáků podporovanou vyučujícím. Zřejmě by měl pan Čapek jeden článek věnovat sám sobě, ne poučovat a kritizovat jiné učitele.“... celý text
— čtenář257
Líný učitel – Jak učit dobře a efektivně
„O odbornosti v jeho v knihách se snad ani nedá mluvit. Kromě názorů na jednotlivé knihy zde v databázi knih stojí rozhodně za přečtení recenze Jak neměřit ve třídě doktora Jana Mareše z Masarykovy univerzity. „Autorův nadřazený postoj bohužel neodpovídá obsahu textu, ve kterém je řada nepřesností, hrubých chyb a bohužel i miskoncepcí. Jan Mareš dále například zmiňuje i porušování autorských práv, zamlčování informací, překvapivě malý podíl zahraniční literatury, ze které autor čerpá, nekorektní způsob citování pramenů, podivný přístup k metodologii a hlavně obsahově nekonkrétní a obecné informace pro praxi.
Jako učitelé si v publikacích Roberta Čapka možná najdete něco, co využijete ve své praxi. Nepřichází s žádnou inovativní metodou, nabízí v obecné rovině postupy, které se běžně využívají. Pokud ale budete číst pozorně, zjistíte, že sám velký guru si často protiřečí. Na jedné straně si přečtete, že „…mít svou pedagogickou filosofii je věc pro učitele nezbytná a může mu v každodenní práci hodně pomoci. 1 Problém je v tom, že autor nepřipouští jinou filosofii než tu svoji. “Žák si má odnést, o čem je život. Zároveň o deset stran dále kritizuje učitele, kteří si dovolí žákům říct, že v životě a v zaměstnání budou muset dodržovat pravidla stejně jako ve škole. Z jeho pohledu se jedná o zastrašování.
Líný učitel razí hesla Zásadně netestovat! Musí to být zábava! Písemné zkoušení ano, ale ne často a jinak! Jako příklad uvádí zřejmě hodinu zeměpisu: „Co tě napadne, když si představíš Asii? Každá odpověď může být správně a všichni mohou být hodnoceni výbornou. Špatné známky přece dává pouze špatný učitel! „Proč dávat žákovi úkol, na který nestačí? Jasná chyba pedagoga.
Názor pana Čapka na hodnocení je po přečtení publikací opravdu prapodivný a dosti nejasný. K dosažení podporujícího klimatu uvádí nástroje, které má učitel k dispozici, např. klasifikace a pravidla. Dobrý učitel ale nedává špatné známky. Robert Čapek nikdy nepřipouští, že by žák mohl pravidla porušit, vždy je podle něj vina na straně učitele.
Jediná metoda, kterou Robert Čapek uznává, je skupinová práce, při které učitel zadá takové téma, které bude bavit všechny žáky (Připomínám, že počet žáků ve třídě může být až 34). Podle přístupu Líného učitele to není žádný problém a navrhuje: „Aktivitu na skupinovou práci může učitel vymyslet cestou do školy nebo ze sborovny do třídy. Žádný konkrétní příklad pro daný předmět zde ale nenajdete. Obecně pan Čapek nerozlišuje věk žáků, stupeň vzdělávání ani předmět. Zajímalo by nás, zda má autor se svou mizernou praxí vyzkoušeno, zda toto opravdu funguje ve všech předmětech na všech stupních vzdělávání a zda jsou žáci takto dobře připraveni pro život (Záměrně nepíšeme „připraveni na přijímací, závěrečné a maturitní zkoušky. Vše autor odsuzuje).
Na seminářích a v publikacích se od něj dozvíte: „Osobně si pamatuji jen hodiny a hodiny psaní do sešitu. Ve všech předmětech jsme jen poslouchali a psali a psali a psali. Je patrné, že se jedná o člověka zakomplexovaného, který vychází ze zkušeností svého dětství let sedmdesátých a osmdesátých. Nezbývá se než řídit radou autora a v rámci duševní hygieny souhlasit s jeho radami ze stejně pojmenované kapitoly v příručce Jak učit dobře a efektivně: „Chovejte se korektně! Pokud Vám někdo ublíží, neklesejte na stejnou úroveň. To je jedna z mála informací, se kterou jsme ochotni s autorem souhlasit, a nesnižovat se na úroveň manipulátora, jakým Robert Čapek bezesporu je. Jeho požadavky na učitele rozhodně neodpovídají jeho chování, káže vodu a pije víno, ale jak sám uvádí v rozhovoru, měnit se nechce. Svoje slabé stránky považuje za svoje silné stránky, a to rozhodně není postoj člověka, který se chce vzdělávat a posouvat dál. Svůj mírně řečeno nekonformní styl vyjadřování obhajuje svou zálibou v metalu. Nad podobnými výroky Roberta Čapka zůstává rozum stát, stejně tak i nad tím, proč mu média i nakladatelství věnují tolik prostoru.
Kapitolu nazvanou Mentální zkratky v publikaci Jak učit dobře a efektivně nemůže pan Čapek snad ani myslet vážně. Pouze tím ukazuje, jaký je jeho obecný názor na učitele. Autor nám vnucuje, že z důvodu zjednodušení množství informací, které na ně působí, používají učitelé tzv. mentální zkratky. Uvádí příklady typu: „To, že je malá Nikola Romka, neznamená nutně, že vši ve třídě pocházejí od ní, nebo “to, že Ivana přišla první žalovat, neznamená nutně, že by neměla na svědomí onen přestupek ona sama, nebo “to, že nosíte šaty vyrobené v chráněné dílně, jíte potraviny z biofarmy a nemáte doma televizi, neznamená ještě, že žijete lepší život než vaši žáci. Pokud potřebujete poučky podobného typu pro to, aby se Vám učilo lépe, tak ano, pořiďte si příručky pana Čapka. Sám autor očividně mentální zkratky také používá a měl by si uvědomit, že to, že má někdo jiný názor než on, nutně neznamená, že je horší člověk a může o něm veřejně psát psychologické profily a urážet ho, aniž by ho znal, dal mu prostor se vyjádřit, a my jsme tak měli objektivní pohled na věc. Otázkou zůstává proč sám velký guru nepůsobí na nějaké základní nebo střední škole a nezlepšuje školství svými metodami zevnitř. Argument, že svými semináři a blogem má širší dopad, je pouhý alibismus.“... celý text
— čtenář257
Aby škola neškodila
„Tuto knihu by si měl přečíst každý pedagog, který to myslí se vzděláním a "výchovou" dětí upřímně, který tápe, který cítí, že třeba něco dělá špatně, ale neví co. Každý rodič, kterému jde o to, aby jeho dítě bylo šťastné a spokojené jak jen to jde, který nechce, aby školu jen pretrpělo. Protože vydrželi jsme to my, vydrží to taky. Pracuji ve školství a líbí se mi, že ta kniha je uchopena prakticky. Najdete tam věci, které učitel uplatní ve výuce, rodič při komunikaci se školou, děti při problémech ve škole.“... celý text
— Janina82
Aby škola neškodila
„Ne ne, nebyly to Bradavice, kdo z Voldermorta učinily Voldemorta. Proto představa "škodící školy" jednoduše neobstojí, dokonce ji lze klasifikovat jako škodlivou. Chápu, že autoři se, motivováni touhou po zisku a publicitě, ze školy snaží udělat obětního beránka. (Aneb na slabého si každý dovolí. Vždyť jak se škola může bránit proti nařčením a pomluvám?) Spíš měli pisatelé takovéhoto marketingově zaměřeného titulu poukázat na širší souvislosti, např. na skutečnost, že právě tabulkové platy (nikoli metody) jsou jako za Milouše Jakeše; na intenzitu pedagogické práce a z toho plynoucího vyčerpání; na počet paralelně učených kolektivů (za týden vyučující paralelně vyučuje např. v sedmi různých kolektivech, přes 140 žáků, z nichž každého zná vlastním jménem!); na to, že kvantita do určité míry vylučuje kvalitu. / Snaha vykreslit vyučujícího jako kata a dítě jako pasivní oběť je skutečně nesmyslná. Běžný vyučující není příčinou společenského zla (nutno poohlédnout se jinde, peníze lze vydělávat i čestně...). Naopak řadový učitel má radost, pokud se jeho žákům daří. Jejich úspěch je i jeho úspěchem. Viz portréty vyučujících v ceněné beletrii, jako je (problémově laděná) "Džungle před tabulí" nebo nádherný, pozitivně laděný román "Kentaur" od Johna Updikea.“... celý text
— jitka
Robert Čapek - knihy
Žánry autora
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Vzdělávání, školství
Štítky z knih
psychologie pedagogika učitelé, učitelky syndrom vyhoření učitel a žák didaktika vyučovací metody pro učitele a učitelky hodnocení žáků
Čapek je 9x v oblíbených.
Osobní web autora