Janina82 komentáře u knih
Tuto knihu by si měl přečíst každý pedagog, který to myslí se vzděláním a "výchovou" dětí upřímně, který tápe, který cítí, že třeba něco dělá špatně, ale neví co. Každý rodič, kterému jde o to, aby jeho dítě bylo šťastné a spokojené jak jen to jde, který nechce, aby školu jen pretrpělo. Protože vydrželi jsme to my, vydrží to taky. Pracuji ve školství a líbí se mi, že ta kniha je uchopena prakticky. Najdete tam věci, které učitel uplatní ve výuce, rodič při komunikaci se školou, děti při problémech ve škole.
Česká detektivka podle mého gusta. Těším se na další díl. Kniha splnila vše, co od tohoto žánru očekávám.
Na knihy autorky jsem četla samé výborné recenze, takže jsem měla asi příliš velká očekávání, která se nenaplnila. Strašně mi vadil jazyk, kterým je to psané, dialogy jak z Malého pitavala, vůbec bych neřekla, že je to kniha vydaná v tomto roce.
Kniha se velmi dobře čte, děj plyne, vlastně se tam nic neděje, přesto se nenudíte. Chvíli slzíte dojetím, chvíli máte slzy od smíchu. Je to hodně předvídatelné, je to sladké jak cukrkandl, je to svým způsobem kýč jak bič, přesto si to přečtěte ;) člověk občas potřebuje v životě i trochu toho cukru
(SPOILER) Moc příjemná oddechovka třeba když jste nemocní. Nemusíte nad ničím přemýšlet a jen jedete na horské dráze příběhu. Kniha je čtivá, napínavá, mimo to se mi moc líbí, jak autorka popisuje pocity lidí, kterým se ztratilo dítě, jak ukazuje nevěru z různých úhlů. Není to díky tomu obyčejný triller. Ten happyend na konci je pravda trošku neuvěřitelný, na druhou stranu, myslím, že udělal radost každému čtenáři.
Pomalu a jistě se ze mě stává milovnice Kinga. Píše totiž přesně podle mého gusta. Věřím mu úplně každé slovo, jeho knihy mají atmosféru. Tahle kniha je to právé pro dlouhý zimní večer, když máte na něco chuť a nevíte co. Narozdíl od některých komentujících mi nepřišlo nemožné se takto ztratit. Někdy se soukolí okolností točí takovým směrem, že je předem jasné, že bude průšvih , a nelze ho zastavit. Myslím, že každý z nás někdy takovou situaci zažil.
Knihu jsem přečetla během dvou dní, má něco do sebe, ale že bych se bála, měla husí kůži, to ne. Byly knížky, u kterých jsem se opravdu bála jít na záchod, to se tady nestalo, asi to ani nebyl účel. Negooglila jsem informace kolem, tak mi to zase nevtáhlo, věřím ale, že tam jsou různé souvislosti, které člověka ještě více nutí se nad knihou zamyslet. Nenastal u mě ten stav, kdy knihu hltám a věřím autorovi každé slovo. Kniha určitě není špatná, jsou tam popsané různé stavy lidské mysli, autorovi muselo dát hodně práce vše takto dát dohromady.
Půlnoční kniha stojí za přečtení. Je to taková oddechovka s přesahem. I přes některé nudné pasáže a trochu předvídatelný děj bych ji doporučila. Už jen proto, aby si člověk uvědomil věci, které někde v podvědomí má, ale zapomíná se podle nich řídit.
Moje první kniha od autora. A jsem spokojená, kniha splnila vše, co od tohoto žánru očekávám. Těším se na další setkání
Knížku hodnotím třemi hvězdami. Dobře se četla, ale jak už tu někdo píše, ke konci to bylo utahané a začala jsem se nudit. Místy příběh působil nevěrohodně, některé scény mi přišly přitažené za vlasy. Ale kdo má rád příběhy s napětím, kde netečou potoky krve a postupně jste seznamovány s novými okolnostmi a rozuzleními, tak si přijde na své.
Tato knížka by mohla klidně být detektivka. To vše tajemné je tam dosazené tak nějak uměle. Vůbec to nefunguje. Ani by to tam nemuselo být a kniha by i tak nějak dopadla. Chybělo mně mrazení, atmosféra první knihy, která byla skvělá, originální, napínavá. Tohle mi přišlo jako kompilace všeho možného. A ta inspirace Kingem byla chvílemi až moc okatá. Škoda, ale věřím, že to není autorky poslední slovo a že nám všem ještě ukáže
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Chvílemi jsem četla s nadšením, těšila se, co bude dál. Chvílemi se nudila a přeskakovala celé odstavce kniha má velmi zajímavý námět, to je plus. Bohužel jsem se nemohla s hlavní postavou ztotožnit, to její vykreslení mi přišlo takové ploché, neuměla jsem se do ní vcítit, nevěřila jsem jí. Ale celkově jsem ráda, že jsem knihu přečetla , dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací
Simmons umí vytvořit atmosféru a vtáhnout do děje. O tom jsem se přesvědčila už v první knize, kterou jsem od něj četla - v "Terroru". Bavily mě popisy krajiny, života lidí té doby (trochu více než ty hororové pasáže). A přestože Simmons neváhá proti partičce kluků postavit různá živá i neživá stvoření, obří červy, tak na mě celý příběh působil věrohodněji, než Kingovo "To". Obě knihy mají některé stejně styčné body, ale přesto jsou jiné. Přišlo mi to, jako když si dva kamarádi dali téma a pak sedli a napsali knihu. Oběma se to povedlo náramně. Kdo má rád hororové prvky a rád se bojí, určitě si přijde na své. A ještě doporučím, určitě nevynechejte doslov, stojí za přečtení.
Nuda, nuda, nuda, absolutně zmatené vyšetřování, nuda. Tohle se fakt nepovedlo. Byla jsem namlsaná z jiných dílů a velké zklamání
Pohodové letní čtení. Neurazí žádného milovníka, milovnici klasické české detektivky. Četla jsem jako oddechovku po nervy drásající knize
Uf. Co k tomu říct... Hřbitov, mrtvoly, zvířata, to vše bylo až v druhém plánu. Kdo chce čistě jen horor, bát se, ten si na své nepřijde. Tohle je mnohem víc. Kniha jako celek do sebe skvěle zapadá. Je to snad poprvé, co jsem prostě nemohla číst dál, protože jsem věděla, že to nemůže dobře dopadnout a nechtěla jsem to ani vidět. Některé pasáže jsem četla úplně bez dechu. Možná každému kniha nesedla, ale mě autor dostal. Zvlášť pokud máte malé dítě, bude to pro vás chvílemi těžké čtení.
Kniha má své zvláštní kouzlo, atmosféru, která mě vtáhla a nepustila. Z anotace jsem zjistila, že kniha má být plná až porno scén. Není to tak. Je tam pár scén, které ale přesně zapadají do té atmosféry a mají tam svoje místo. Zpočátku na mě autor působil jako pozér, jakoby šlo jen o určitě pózy hlavních pistav. Ale postupem jsem nachazela větší a větší hloubku. Kniha určitě stojí za přečtení.
(SPOILER) Těžké čtení. Jak po obsahové, tak i formální stránce. Dospělý muž má rád holčičky. Ne však všechny, vzrušují ho nymfy, dívky, v určité fázi vývoje. Pozná je neomylně a touží po nich. Osud mu do cesty přivede Dolores, které splňuje vše, co si kdy vysnil. Zůstává v její blízkosti, nechce jí ublížit. Stačí mu pohled na ni, náhodně i méně náhodné letmé nevinné doteky. Začíná jí být posedlý, ztrácí zábrany. Ožení se s její matkou (paradoxně z popudu právě matky) a nestojí mu nic v cestě, ztrácí zábrany víc a víc. Ještě mohl couvnout, nasednout do auta a odjet daleko od Lolity, zachovat se jako slušný člověk. Bohužel. Smrtí matky si definitivně Lolitu přivlastňuje. Nebere Lolitu jako lidskou bytost, která má své tužby, potřeby, ale jen jako nástroj k uspokojení své touhy. Je na ni hodný,kupuje ji dárky, šaty, pokud je ona "hodná" na něj. Když mu uteče, lituje jen sám sebe, nemá strach, kde je jeho Lolita, zda se jí něco nestalo. Hledá ji, aby ji měl, aby byla zase jeho. Nevyslovuje obavy o její život, jen žárlí na možného soka. Závěrečná vražda "únosce" už je jen teatrální gesto. Nemám dost sil zabít sebe za to, jak jsem se k Lolite choval, zabiju někoho jiného ve jménu pomsty.
Kniha se opravdu nečte snadno, ale stojí za přečtení.
Moje druhá zkušenost s Carterovým Hunterem byla o fous lepší, než ta první, alespoň co se týče detektivní linky. Stále jste ve světě krásných žen a drsných mužů, z nich ten nejchytřejší a nejneohroženější je právě Robert Hunter. Styl knížky, dialogy jsou pořád trochu zvláštní. Nevím, zda je to překladem, nicméně je, ktera trochu lepší než první díl (nicméně která ženská by použila úsloví hoblovat někomu ženu???). Scény jsou brutálnější a popisnější, přiznám se, že některé pasáže u krbu jsem přeskakovala. Nevím, zda je nutné pokaždé čtenáře seznamovat s tím, kolik lidí a kolikrát zvrací. Hunter samozřejmě nikdy. Teda alespoň ne na veřejnosti. Vedle dokonalého Huntera by každý vypadal trochu hloupě, tudíž to nováčkovi Garsiovi nemějme za zlé. Vynahradí mu to jeho žena, která ví, že se nemá na nic ptát, má vždy připravené jídlo a oddaně bez remcáni na svého muže čeká (zajímalo by mě, v kterém díle ji to přestane bavit). Prostě ty vztahy a tyhle osobní věci jsou zvláštní a odtržené od reality. Ale příběh se mi tentokrát četl dobře, bylo tam napětí, mělo to spád, překvapivé rozuzlení. Je to taková oddechovka, která vás vrhne do úplně jiného prostředí, než jste zvyklí.
Tak jo. Všichni v mém okolí čtou Cartera. Co čteš? Cartera! To nemůže být jen tak, to je znamení. Půjčila jsem si tedy první ze série a byla zvědavá, co to se mnou udělá. Žádné nadšení se zpočátku nekonalo. Nevím, zda je to překladem, ale působilo to na mě, že kniha vznikla někdy v osmdesátých letech, byly tam zvláštní jazykové obraty, ty dialogy mezi detektivy a vůbec to bylo takové hůř uvěřitelné. Úplně mi ani nesedí prostředí Hollywoodu, které ten pocit umocňovalo. Vadil mi trochu už i otřepaný motiv, kdy se vrah mstí za detektivovo selhání, různě ho kontaktuje, dává mu úkoly atd. Za celou knihu mě to nijak extra nevtáhlo do děje. Četla jsem, abych to přečetla. Jen asi dvakrát jsem měla pocit, že se těším, až si půjdu půjdu číst. Což mělo tu výhodu, že brutální a násilně scény, jsem četla tak nějak automaticky, nic moc to se mnou nedělalo. Čehož jsem se zpočátku bála. Na druhou stranu byl ten příběh dobře vystavěný. Autor před čtenářem nic neskrývá, při pozorném čtení tušíte, ale ne moc a všechno, aby vás to neotrávilo. Je to tak akorát. Třetí třetina byla asi nejlepší. Závěr byl dobře vymyšlený, mělo to spád. Dám Hunterovi ještě šanci a zkusím druhý díl.