Afterpunk přehled

09.05.2024

Na tuto knihu jsem se velmi těšil. Vlastně jsem se na ni těšil více než rok, od Comic-Con 2023, kdy ji Ledecký se Suchánkem oznámili. A teď jsem ji konečně otevřel a hned v první kapitole, na prvních čtyřech stránkách, vidím nesmysly, které vyloženě bijí do očí. Původně jsem hned sepsal, co je tam všechno špatně. Ale pak jsem si řekl, že knihu dočtu do konce a pak první kapitolu posoudím v celkovém kontextu. Dobře jsem udělal, protože teď můžu napsat, že první kapitola je otužovací. Potom už všechno bylo v pohodě, anebo jsem už neměl potřebu řešit detaily.

Kniha je kratší, než byste čekali. Přečteno jsem měl dřív, než jsem vypil kafe. Všechny povídky jsou velmi krátké, některé dokonce jednostránkové. Některé mají úsměvnou pointu, jiné jsou naopak velmi syrové a šokující. Ve výsledku musím říct, že jsem spokojený. Má to správnou atmosféru a ty špatné konce mají něco do sebe. A ten jeden dobrý vlastně taky.

Co se týká výtvarné stránky, tak kresbu obou autorů mám rád. Michal Suchánek si mě získal už v Děsivých radostech a tady na to navázal. Ten styl je zcela rozeznatelný. Možná až moc. Kdyby třeba povídka Vzteklí psi byla součástí Děsivých radostí, tak by vám ani nepřišlo, že tam nepatří. Suchánkova kresba je zkrátka stále stejná. U Jonáše Ledeckého je to jinak. Ten stylově hodně vyrostl a jeho kresba působí dynamicky a zároveň tak nějak správně pulpově.

Potěšila mě závěrečná jednostránková povídka WHAAM!. V Tate Modern jsem před tím obrazem stál a říkal jsem ženě, že je to takový divný fake. Kdyby to byl zvětšený panel ze skutečného komiksu, tj. nakreslený autorem, který nakreslil celý komiks, tak by to byla pecka. Skutečný komiksový pulp vystavený v galerii. Ale tohle si na komiks jenom hraje. Umění, které komiksem nikdy nebylo. Nedokonalost staré tiskové technologie úmyslně napodobená ručně.

Bonusová část je zde skutečně obsáhlá.