Devátý spolek přehled

10.01.2025

Wow. Tohle bylo hodně jiné než Grishaverse. Jako bych četla něco od úplně jiné autorky. Pořád jsem ale taková nejistá co se hodnocení týče. Kniha byla úžasná, jenže plný počet mi přijde příliš.
Překvapilo mě, jak čtivý Devátý spolek byl, protože stránek má docela dost a já ho přečetla cca za týden, což je u mě neuvěřitelný výkon. Prvních 100 až 200 stránek byl docela boj, protože svět, který nám Bardugo představuje, je velice obsáhlý, a postupně nám ho představit spolu s uvedením do děje tak prostě zabere spoustu času. Mě to ale bavilo, i když jsem se ze začátku vůbec v ničem nevyznala. Atmosféra temné vysoké školy spolu s trochou nebezpečné magie mě zkrátka hned na začátku překvapila i pohltila. Já mám takové ponuré knížky prostě nejraději.
Spousta recenzí tvedilo, že se v prostředku knihy vůbec nic nedělo a že to byla nuda. Přiznávám, že děj byl hodně statický a vlekl se, mě osobně to ale bavilo. Líbilo se mi, jak byl příběh poklidný a zároveň se pořád něco dělo, a že se až úplně na konci ukázalo, jak byla každá zdánlivě zbytečná informace důležitá.
A že ten konec byl! Fantasy kniha s detektivní zápletkou je něco, s čím jsem se ještě nesetkala, určitě bych si ale takových textů ráda přečetla víc. Byla to síla a já neměla tušení, co přijde dál.
Asi se zdá, že kniha neměla chybu. Důležitým faktorem dobré knihy jsou ale i emoce, které nás text donutí cítit. A těch nebylo u Devátého spolku mnoho. Ne že bych nic necítila, kromě napjatého očekávání na konci jsem však necítila nějaké hlubší emoce. Nevím přesně, jak to popsat, text působil prostě hrozně neosobně a nedosahoval nějaké věští hloubky. Příběh byl sice dobrý, ale jen se plazil po povrchu, místo aby se zavrtal hluboko dovnitř.