Anatómia ľudskej deštruktivity přehled

10.02.2023

Tato psychoanalytická práce se zabývá příčinami lidské agresivity, jejími dopady, následky a působením do budoucna. Nejedná se však o „pouhou“ psychoanalýzu. V tomto díle jsou zastoupeny i obory jako neurofyziologie, antropologie, sociologie, filosofie, etologie a další. Je v něm rekapitulace pudové teorie, kde jsou porovnané myšlenky Sigmunda Freuda a Konrada Lorenze. V opomenutí nezůstalo ani srovnání instinktivismu a behaviorismu. V další části knihy se autor věnuje rozboru instinktivismu. Jsou zde uvedeny poznatky právě z neurofyziologie, psychologie, výsledky výzkumu agresivity u zvířat v různých prostředích a porovnání s lidskými podmínkami potenciálními pro rozvoj agresivity. Autor samozřejmě nevynechal ani vysvětlení různých druhů agrese, jejich příčin sociálních, fyziologických a podobně. V závěru jsou podrobeny rozboru postavy z nedávné historie, které se vyznačovaly zhoubnou agresivitou ve velkém měřítku. Nejvíce je zde analyzován Adolf Hitler.

29.10.2022

(SPOILER) Fromm je můj oblíbený autor, takže jsem se na knihu moc těšila a opět mě nezklamala.
Rozebírá původ lidského zla - jestli je člověku do duše agresivita přímo vrozená, nebo vzniká až dalšími okolnostmi, společenským vývojem nebo chybným osobním vývojem. Na delším rozboru zvířat a společností lovců a sběračů se snaží doložit, že ač si dnes myslíme z představ dávnověku něco jiného, tak že tehdejší společnosti byly velice mírumilovné a cílená agrese ve smyslu tyranie pro zábavu byla spíše výjimečná. Fromm tedy odmítá tezi instinktivistů, že zlo je lidské duši automaticky v hloubi vrozené.

Fromm rozděluje lidskou osobnost na pudy (tedy tendence k rozmnožování) a charakter, který je vlastní pouze člověku - charakter se sestává z různých osobních vlastností a vášní, které primárně reagují na existenciální úzkost a mají se s ní nějak popasovat. Pak předestírá dva patologické charaktery, které svůj smysl zakládají na agresi - sadismus (který především usiluje o krutost a ovládání svého okolí) a nekrofilii (která jako charakter především usiluje o destruktivitu, tendenci k neživému, smrti; opakem je biofilie - sklon k životu, činorodosti, rozvoji sebe i okolí). Jako příklady sadistů rozebírá Stalina a Himmlera, jako nekrofila předkládá perfektní psychologickou analýzu Hitlera.

V knize se odkazuje na Freuda, který časem svoje teorie pudů k životu a libida pozměnil na puzení k životu (eros) v opozici k puzení ke smrti (thanatos).

Autor tedy uzavírá knihu tím, že ve společnosti se objevuje více agresivity a puzení k ní v rámci osobnostních patologií, což dle něj úzce souvisí s rozvojem moderní společnosti, technologií, odcizení člověka od společnosti a samozřejmě kapitalismu (autor je marxista).