Anatomie lidské destruktivity přehled
Erich Fromm
V jedné ze svých nejslavnějších knih vysvětluje Fromm vlastní pojetí destruktivity a různých forem agrese a poukazuje na podmínky vzniku takového chování.
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2007 , Aurora (Praha)Originální název:
The Anatomy of Human Destructiveness, 1973
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Anatomie lidské destruktivity. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
(SPOILER)
Fromm je můj oblíbený autor, takže jsem se na knihu moc těšila a opět mě nezklamala.
Rozebírá původ lidského zla - jestli je člověku do duše agresivita přímo vrozená, nebo vzniká až dalšími okolnostmi, společenským vývojem nebo chybným osobním vývojem. Na delším rozboru zvířat a společností lovců a sběračů se snaží doložit, že ač si dnes myslíme z představ dávnověku něco jiného, tak že tehdejší společnosti byly velice mírumilovné a cílená agrese ve smyslu tyranie pro zábavu byla spíše výjimečná. Fromm tedy odmítá tezi instinktivistů, že zlo je lidské duši automaticky v hloubi vrozené.
Fromm rozděluje lidskou osobnost na pudy (tedy tendence k rozmnožování) a charakter, který je vlastní pouze člověku - charakter se sestává z různých osobních vlastností a vášní, které primárně reagují na existenciální úzkost a mají se s ní nějak popasovat. Pak předestírá dva patologické charaktery, které svůj smysl zakládají na agresi - sadismus (který především usiluje o krutost a ovládání svého okolí) a nekrofilii (která jako charakter především usiluje o destruktivitu, tendenci k neživému, smrti; opakem je biofilie - sklon k životu, činorodosti, rozvoji sebe i okolí). Jako příklady sadistů rozebírá Stalina a Himmlera, jako nekrofila předkládá perfektní psychologickou analýzu Hitlera.
V knize se odkazuje na Freuda, který časem svoje teorie pudů k životu a libida pozměnil na puzení k životu (eros) v opozici k puzení ke smrti (thanatos).
Autor tedy uzavírá knihu tím, že ve společnosti se objevuje více agresivity a puzení k ní v rámci osobnostních patologií, což dle něj úzce souvisí s rozvojem moderní společnosti, technologií, odcizení člověka od společnosti a samozřejmě kapitalismu (autor je marxista).
Jeden z mých oblíbených psychologických počinů. Kdysi dávno jsem na základě své volby dělala ve škole seminární práci, která se zabývala právě pochopením lidským sklonů dělat zlo. Ještě ve své naivní představě, že právě já sem rozhodně esencí dobra. Je zajímavé pohlížet se na rozbor velkých historických osob a sledovat jejich cestu ke zlu, přičemž jejich začátek nebyl o moc jiný než byl ten můj.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Anatomie lidské destruktivity v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 89x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 47x |
v Chystám se číst | 126x |
v Chci si koupit | 34x |
v dalších seznamech | 7x |
Autorovy další knížky
2010 | Umění milovat |
1992 | Mít nebo být? |
1993 | Strach ze svobody |
1997 | Anatomie lidské destruktivity |
1996 | Lidské srdce |
Tato psychoanalytická práce se zabývá příčinami lidské agresivity, jejími dopady, následky a působením do budoucna. Nejedná se však o „pouhou“ psychoanalýzu. V tomto díle jsou zastoupeny i obory jako neurofyziologie, antropologie, sociologie, filosofie, etologie a další. Je v něm rekapitulace pudové teorie, kde jsou porovnané myšlenky Sigmunda Freuda a Konrada Lorenze. V opomenutí nezůstalo ani srovnání instinktivismu a behaviorismu. V další části knihy se autor věnuje rozboru instinktivismu. Jsou zde uvedeny poznatky právě z neurofyziologie, psychologie, výsledky výzkumu agresivity u zvířat v různých prostředích a porovnání s lidskými podmínkami potenciálními pro rozvoj agresivity. Autor samozřejmě nevynechal ani vysvětlení různých druhů agrese, jejich příčin sociálních, fyziologických a podobně. V závěru jsou podrobeny rozboru postavy z nedávné historie, které se vyznačovaly zhoubnou agresivitou ve velkém měřítku. Nejvíce je zde analyzován Adolf Hitler.