Andělé smrti přehled
Michael Shaara
Příběh o bitvě u Gettysburgu vyprávěný podle zaznamenaných zážitků Roberta E. Leea, Jamese Longstreeta a několika dalších mužů, kteří se této bitvy osobně zúčastnili. Tato kniha dostala v r. 1975 Pulizerovu cenu za literaturu.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2001 , AlpressOriginální název:
The Killer Angels, 1997
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Andělé smrti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Vynikající kniha o rozhodující bitvě války Severu proti Jihu, jejíž autor plným právem obdržel Pulitzerovu cenu za toto dílo. Michael Shaara si vybral jako průvodce touto bitvou důstojníky obou stran a skvěle vystihl jejich charaktery. Úplně jsem cítil Longstreetův smutek, když posílal Pickettovu divizi proti středu armády Unie.
,,Ne,‘‘ hlesl Armstead. My oba. To ne. Jen my oba. Ne my všichni.
Jistě velkolepé dílo, nicméně rozsáhlé pasáže věnované vojenské taktice a strategii mi připadaly nekonečně zdlouhavé a nudné, protože mě tato problematika nepřitahuje. Přesto přečtení knihy nelituji, protože vede k zamyšlení nad paradoxy každé války, ale i nad otázkami odvahy, hrdinství, smrti, přátelství, cti a té opravdové morálky (tedy toho všeho, co dnes velmi chybí).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1975 -
Pulitzerova cena
(Beletrie)
Kniha Andělé smrti v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 47x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 41x |
v Chystám se číst | 43x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 6x |
Občanská válka. Není nic smutnějšího, než když proti sobě stanou sousedé, přátelé, spoluobčané... Všichni jsme trnuli, když se Balkánský poloostrov na konci 20. století zalil krví. Co se dělo v USA v době války Severu pro Jihu mi zní jako americký Balkán, i když s odlišnými příčinami. I tak lze Ameriku vidět jako směsici národů, etnik, náboženství, kultur. A taky, nebo hlavně, ras. Gettysburg se neslavně zapsal do dějin jako rozhodující místo v této válce. Bylo nesmírně zajímavé postupovat hodinu po hodině, den za dnem společně s generály, plukovníky, majory, vojíny... obou stran a sledovat jejich myšlenkové pochody, argumenty, odvahu a radosti z malých vítězství či obavy a žal z porážky. Připomnělo mi to neodvratitelný pochod smrti, který má jen málo přeživších/vítězů. Neumíme si už moc dobře představit konvenční válku s mušketami, děly a bodáky, boj muže proti muži, kteří ale nejsou skutečnými nepřáteli. Jen každý viděl budoucnost své země jinak.
Shaara sehrál roli kronikáře, který nestraní žádnému ze soupeřů. A tak jsem byla úspěšně rozpolcena a vnitřně zmatená po celou dobu, kdy jsem s hlavními aktéry prožívala přípravy na rozhodující bitvu, bitvu samotnou i její výsledek se stovkami tisíc mrtvých Američanů a Američanů. Nebylo možno postavit se na jednu stranu. Šlo jen o jedno. O vlastní úctu a o vítězství. Ano. A taky o konec otroctví, musela jsem si připomenout. O ideály. A není bez zajímavosti, že hlavní velitelé generál Lee, generál Meade, generálporučík Longstreet nebo generálmajor Pickett nezemřeli ani v této bitvě, ani v této válce. Na rozdíl od drtivé většiny jejich vojáků. Generál (profesor) Chamberlain se dožil dokonce 86 let. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Platí o to více o válečných útrapách. Ať už jde o oběť nebo válečného zločince.