Anežka Přemyslovna přehled

09.02.2017

Třebízský v díle popisuje jednu z mnoha zajímavých událostí v době panování Václava I. Na pozadí vzpoury věčně nespokojeného Václavova bratra Přemysla (moravský markrabě) se zde odehrává poměrně složitý, ale velmi zajímavý příběh, který retrospektivně zabíhá do několika křižáckých tažení. Vzhledem ke spíše menšímu rozsahu románu bych uvítal méně hlavních postav, které takto nemohly dostat dostatečný prostor nicméně celkové vynikající úrovni příběhu to mnoho neškodí.

Způsob, jakým je dílo napsáno odpovídá době vzniku - velkému vlasteneckému vzepětí národa - a lze tudíž snadno autorovi odpustit trochu růžové nazírání na jednotlivé postavy - doporučuju pro srovnání 2. díl Přemyslovské epopeje od Vondrušky. Historická přesnost postav, jmen a dat taky není zrovna učebnicová, ale je to skvělý román, který mimo jiné ukazuje, jak nebezpečné je vzdávat se národní identity a tradic. V dnešní době, která v tomto s dvorem Václava I v mnohém koresponduje je to takřka povinná četba.

07.07.2015

Laskavý čtenář nechť si, prosím, přečte první dva odstavce mého komentáře k Třebízského románu Královna Dagmar. Nechci se dopouštět zbytečného "tapetování".

Můj druhý román od Třebízského. Učiněná bída! Vážení, jestli čekáte nějaký příběh věnovaný Anežce, nesahejte po této knize. Anežku byste zde potkali všeho všudy na pěti stranách. Zbytek je věnovaný poměrům na dvoře Václava I., českého krále, bratra Anežky a já dodnes nechápu, proč se dílo jmenuje právě po Anežce. Autor popisuje povstání Moravské šlechty a moravského markrabího proti Václavovi a popisuje to způsobem sobě vlastním: přízemní, naivní, primitivní a ubohé vlastenčení, až to trhá uši (v případě knihy spíš oči).

Samotné děje historické jsou doplněny o dva na sobě nezávislé vymyšlené příběhy. Je to celé trochu zašmodrchané a přiznám se: naprosto jsem se při čtení znemožnila. Autor do děje dosadil dvě mužské postavy, obě se na počátku pohybují v okolí dvorce smečenského zemana a já měla za to, že se celou dobu mluví jen o jednom muži. Že se ve skutečnosti jedná o chlapy dva a ne o jednoho, to jsem zaregistrovala až na posledních cca 100 stranách. Někomu budu pro smích, někdo si vezme poučení: je totiž možné, že můj omyl nebyl tak docela ojedinělý a já budu jen ráda, pokud budoucí čtenář dostane hned od začátku varování. Ti chlapi jsou dva! Jeden má v péči děvče, druhý má v péči zase chlapce. Oba ti chlapi byli účastni křižácké výpravy. Jeden ve Svaté zemi (děvče), druhý v Egyptě (chlapec).