Ani minuta ticha přehled

24.01.2025

Co to jako bylo?!
Mám ráda knížky, které ve mně zanechají nějaké emoce,ale tohle ve mně zanechalo jen zmatený pocit.
Když už to vypadalo, že příběh může mít i nějakou hloubku ( ztracené holky), autorka rychle změnila směr a nic se nevysvětlilo.
Hlavní hrdinka je psychicky labilní slečna co se hledá za pomocí drog a baví jí zkoumat svojí periodu.
No nevím, koupit si tuhle knížku,tak jsem vážně nas.ana jak moc to bylo o ničem.

07.12.2024

Na novinku Emy Labudové jsem se moc těšila. Od autorky jsem četla Ladu u ledu, což je útlá knížka o dívce s poruchou příjmu potravy. Když jsem zjistila, že autorce vyjde nový román, tentokráte o hlavní hrdince se zhýralou formou života, těšila jsem se; věděla jsem totiž, že autorka umí bravurně vykreslit psychologii těchto “rozložených postav.
Hlavní hrdinkou je jednadvacetiletá Irena, která tak nějak proplouvá životem. Chodí do práce, která ji moc nebaví, a svůj volný čas vyplňuje zhýralými večírky, z nichž se pak několik dní léčí. Na večírcích nechybí alkohol a drogy a samozřejmě skupina přátel, která se v životě plácá dost podobně jako Irena.
Dějově kniha není až tak bohatá - hlavním obsahem jsou zde Ireniny myšlenky, absence životního směřování, snaha najít co nejrychlejší zdroj zábavy v podobě drog versus kontrast reálného, nudného života, který vlastně žádná z postav nechce žít. Místo aby usilovali o změnu, usilují pouze o co nejdivočejší večírek, což je jediná věc, která jim v jejich životech dává aspoň nějaký smysl.
Kniha je to velmi zvláštní. Hlavní hrdinka mě celou dobu štvala - svým plýtváním životem a hledáním sebe sama. Jazyk v knize použitý je specifický, obsahuje hovorovou češtinu a vulgarismy, zkrátka taková forma, kterou asi mluví lidi okolo dvacítky. Nebudu lhát, to mi trochu vadilo taky, ačkoli jazyk samozřejmě dokresloval atmosféru. Kniha obsahovala skoky v čase, ve kterých jsem se občas ztrácela.
Forma vyprávění ve mě samotné v podstatě vyvolala dojem toho, že jsem ztracená (byť v příběhu), což korespondovalo s tím, jak ztracená byla Irena ve svém životě.
Na mě to ale bylo celé takové neučesané, hektické, depresivní, beznadějné (což bylo asi cílem autorky a povedlo se jí toho dosáhnout), každopádně kniha ve mně žádné jiné pocity nezanechala.