Ariel aneb Shelleyho život přehled

30.04.2021

(SPOILER) Asi jsem měla moc vysoká očekávání, nebo jsem chtěla něco úplně jiného... Přiznávám, že mě Shelleyovi fascinují, asi promlouvají k anarchistickému koutku mé duše, nebo... mě snad okouzlují svou neočekávanou a nespoutanou krásou. Smutnou skutečností ovšem je, že tato kniha z toho moc nezachytila a zůstala spíše výčtem událostí než zachycením toho výjimečného ducha...
Abych nebyla nespravedlivá, začalo to výborně; v Etonu; popisem člověka, o kterém jsem v životě neslyšela (doktora Keata) a půvabnou karikaturou anglické společnosti. Po chvilce se ale na scéně objeví Percy a pomalu, ale jistě to jde všechno z kopce - abyste totiž věděli, Percy Shelley: vypadá jako dívka, má dívčí půvab, červená se jako dívka, je zženštilý a nešikovný a roztržitý jako žena... upřímně to po chvíli začalo být únavné, chápu, že se nám autor snažil sdělit, že je útlé postavy a jemně pohledný, ale skutečně bylo tohle nutné? V případech kdy Shelley není dívkou je dítětem a to minimálně do poloviny knihy. Chápu, že se autor snažil zdůraznit jeho mládí a v některých situacích to bylo trefné - šestnáctiletá Harriet a devatenáctiletý Percy spolu prchají do Skotska, ale většinou to bylo zkrátka jen rušivé...

"Shelley byl nešikovný jako žena, ale dobré vůle."

Celkově se zdá, že autorův vztah k něžnému pohlaví je velmi problematický (osobně se po dočtení téhle knihy tedy něžně vůbec necítím). Ráda bych tu zdůraznila, že nejde o nic, co by říkal samotný Shelley případně jiná z postav (k tomu se dostaneme až později), teď mluvím čistě o vypravěči, který příběh nenápadně komentuje.

"Stává se zřídka, aby hezké ženy měly zálibu v nebezpečných myšlenkách."

nebo

"Harriet byla na takovou řeč tuze vnímavá. Byla okouzlující a věděla to. A hezká žena snáší život bez přepychu právě tak těžce, jako chytrý muž podřízené postavení. Pohledy kolemjdoucích jí říkaly o její moci. A věděla, že ta moc je samou svou podstatou pomíjející; jako silný a vyzbrojený národ si touží zajistit své místo ve světě dřív, než své vojáky pošle domů, chce se žena utkat s nepřátelským pohlavím, dřív než ji uchvatitelská těžkopádnost stáří přinutí k mírumilovné rezignaci."

Celkově si myslím, že je portrét Harriet trochu problematický, zdá se mi, že se autor snažil zdůraznit její vady aby ospravedlnil to, že ji Percy opustil, a nezapomíná (několikrát) zmínit, že jí připsal vlastní rentu (a ona mu pak "ukradla" i zbytek peněz). Musím ale (poněkud cynicky) přiznat, že na Harriet mi příliš nezáleží. Daleko víc mě trápí mizerně odvedený portrét Mary (ano, je to tu znovu...), chápu, že tohle není biografie Mary Shelleyové, ale... tohle bylo zkrátka ubohé. Mary je tu sice zobrazena jako inteligentní společnice a družka, ale převážně jako žárlivá rašple, matka pochybných kvalit a uštvaná hospodyňka, kterou nezajímá nic jiného než domácnost. Příběh krkolomné publikace "Frankensteina" tu úplně chybí... Mary jako spisovatelka tu téměř zcela chybí. Přitom to byla důležitá část jejich vztahu... Ale abychom byli fér, tak tu z velké chybí i spisovatel Shelley. Několik jeho děl tu sice zmíněno je a často ho vidíme překládat, ale jakákoli souvislost s jeho životem chybí. Ne, že bych byla zastáncem čistě biografického čtení děl, ale přijde mi, že to je jedna z věcí, která může být na biografii spisovatelů nejzajímavější. Shelleyho (ne)ateismu se dostane docela velkého prostoru, anarchismus dostane jeden odstavec, volná láska je pak opatrně ignorována a zastřena láskou platonickou... Shelley je tu zobrazen jako věrný manžel - jak to bylo dneska těžko říct, nicméně Mary podporoval v milostném vztahu s Hoggem (kterému se ona sama bránila), kterážto episoda zde příhodně chybí... (Tudíž pochybuji, že byl některé ze svých manželek zcela věrný, jak je to tu prezentováno.) Je fascinující, že Shelleyho život a názory jsou natolik kontroverzní, že 100 let po jeho smrti Maurois zastírá úplnost jeho názorů.
Celkově mám z vyobrazení všech protagonistů poměrně rozporuplné pocity, nicméně jsou tu i části, které nesmírně oceňuji a které mi na Shelleyho nabídly zcela nový úhel pohledu. Shelley sám úplně na mizině si půjčuje aby zaopatřil své přátele, aby zachránil Godwinovo knihkupectví, aby zaplatil pokuty lidí podobného smýšlení (které v životě neviděl), aby mohl dát věno chudé francouzské dívce. Shelley, který jede do Irska pomoci irské revoluci (a "překvapivě" naprosto selhává). Shelley, který se stává vegetariánem, protože nemůže snést myšlenku, že by se podílel na krutém jatečním průmyslu. Shelley, který si tak rád hraje s dětmi svých přátel, ty své všechny postupně ztrácí (to poslední tedy svou vlastní smrtí...). Shelley, který neumí plavat, sedící ve vratkém člunu na rozbouřeném Ženevském jezeře má založené ruce a je naprosto klidný. Shelleyho mrtvola má v jedné kapse Sofokla a v druhé otevřený svazek Keatse, jako by ho až bouře donutila knihu schovat. Shelley posedlý pouštěním papírových lodiček. Shelley, který se na jedné straně snaží uskutečnit svoji utopii je na druhé straně celý svůj život dítětem...
Některé stránky Shelleyho osobnosti mě zastihly nepřipravenou. Z nějakého důvodu jsem u něj takhle dobré srdce neočekávala. Musel být neobyčejnou osobností, naivní, ztřeštěnou, výstřední, zároveň věrnou svým vlastním morálním zásadám.
Četla jsem tuhle knihu s nadějí, že získám odpovědi na některé své otázky... to se nestalo, místo toho jsem víc zmatená, než kdy předtím a snažím se oddělit, co je Maurois a co už je Shelley. Celkově se ale jedná o snadné a vcelku zajímavé čtení, četby nelituji, ale ani nad ní nijak zvlášť nejásám. Kdyby si autor některé své názory ušetřil, byl by můj celkový dojem pravděpodobně daleko pozitivnější, ale takhle?

"Tak jako všichni umělci, i Byron a Shelley tvořili jen proto, aby si vynahradili, že nežijí."

Vzhledem k tomu, že Maurois zřejmě zastával tento názor a napsal více knih než Byron se Shelleym dohromady, mi ho je krapet líto...

03.12.2020

Niekedy dávno, počas štúdia som určite čítala niečo od Shelleyho či Byrona v rámci britskej literatúry, ale asi to na mňa neurobilo veľký dojem (celkovo poézia, ale aj lyrizovaná próza), ale čítať o živote tohto básnika bolo teda poriadne zaujímavé a táto kniha je skvele spracovaná a napísaná. Určite odporúčam prečítať.