Auta vjíždějí do lodí přehled
Petr Hruška
V pořadí již čtvrtá sbírka výrazného ostravského básníka se civilní řečí a s uplatněním předcházejících motivů zabývá okolním světem, přesto se ho však pokouší vnímat i inovativně, třeba skrze možnosti dopravních prostředků. Prostor a čas při jízdě autem mnohdy ztrácí své filozofické či matematické zákonitosti: člověk se tak ocitne uprostřed chvíle, jež zbystří jeho mysl, představy a vnímání. Na každé takové cestě se setkáváme s novými, nezapomenutelnými prožitky, jež přicházejí většinou nenápadně a odkazují nejen na lidské soukromí, ale i na to, co plně nechápeme, co je v nedosažitelných výškách a s čím se i přes miliardové vzdálenosti světelných let cítíme spřízněni. Je to pochopení sounáležitosti s touto planetou, domovem i vesmírem, které je zároveň i jakýmsi bolestným poznáním, v němž se střídá ztráta a znovunalezení intimity, bezradnost i motivy a zárodky konání člověka. Zároveň však toto pochopení obsahuje i pokus zachytit lidské bytí jako kapitolu o pomíjivosti, která vizionářsky hledá nové světy, ať už v podobě nedotčené přírody nebo jako vidiny k osídlování dalekých planetárních těles.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Auta vjíždějí do lodí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Hruška mě oslovuje spíše v detailech než celku. Není to k zahození, ale ani k vychvalování.
„Ve zprávách se oběsila
polská školačka.
Nemohu se tam dostat
přes další přicházející zprávy,
abych ji objal v kolenou.
A
malinko pozdvihnul.“
Nedávno jsem po čase znovu četl Hruškova Darmata a připomněl si, jak pečlivě dokáže tento autor pozorovat svět, jak pod jeho zrakem svět přichází o svá líčení a masky, aby se ukázal ve své nahotě – ve které záhy na to probleskne opravdová krása a ryzost tam, kde bychom ji nejspíš nečekali.
Auta vjíždějí do lodí mají podobné kvality. Verše vypadají prostě, často jaksi ne-básnicky, ale je v nich propracovaná kompozice (jak o tom velmi trefně píše lubtich), která také pomáhá dávat jeho slovům tu sílu a naléhavost, kterou má poezie pokaždé, když je jejím zdrojem skutečně prožívaný život.
„Takové ty džbány s jeřabinami.
Celý den
domy narvané k prasknutí
odhodláním být spolu.
Navečer v živém plotu u pošty
neznámí ptáčci tak malí,
že nemohou nic změnit.“
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (květen)
05.05.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Auta vjíždějí do lodí v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 69x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2004 | Zelený svetr |
1995 | Obývací nepokoje |
1998 | Měsíce |
2013 | Darmata |
2005 | 7edm 2005 |
Mám pocit, že se Hruška v této sbírce konečně našel, resp. že to, o co se pokoušel už v dřívějších knihách, zde konečně funguje.
A to je rovnováha mezi minimalismem a sdělností. Básně opravdu zařezávají, nutí se u mikroscény zastavit a pozorovat ji, přemýšlet nad nečekanou pointou. Nekloužou ke kýči nebo banalitě.
Metafory jsou neotřelé, ale nikoli samoúčelné (např. noc vystrkující zadek měsíce). Básně obecně působí nenuceně, uvěřitelně.
Jako bonus se sbírka dobře čte.