Až na dno zrady přehled
Jiří Pernes
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119097/bmid_az-na-dno-zrady-zZI-119097.jpg
4
15
15
Dokument Jiřího Pernese a Karla Fuksy Až na dno zrady hovoří o životních osudech československého legionáře, plukovníka generálního štábu československé armády a nakonec kolaboranta s nacisty a protektorátního ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce. Hovoří i o dobách, kdy šlo českému národu doslova o přežití.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Až na dno zrady. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Je těžké komentovat knihu, když to nejdůležitější napsali výtečně pánové přede mnou. Ona je sama o sobě famózní postava Emanuela Moravce, osoby která zaujala prezidenta Masaryka, kterému nesl holohlavý plukovník státní vlajku při jeho pohřbu, aby se o několik let později stal přesvědčeným nacistou, jak to veřejně proklamoval pouhé 3 dny před tím, než spáchal sebevraždu.
Přesto je zajímavý jeho zájem o t.zv."lolitky", které pojal za manželky.
S první 14-letou ruskou školačkou se seznámil jako český legionář zřejmě v Samarkandu (měl s ní 2 syny Igora a Jurije), druhou 15-letou Pavlu Szondyovou si vzal při své další vojenské štaci v Michalovcích o 3 roky později (museli si počkat na dosažení plnoletosti budoucí choti) . Ta si vzala při stěhování do Prahy 16-ti leté děvče Jolanu Emmerovou, která se stala později jeho poslední manželkou.
Druhá choť mu porodila v r.1932 syna Pavla. Ani druhé manželství dlouho nevydrželo. A schyluje se ke katastrofě. Nákladně a nad poměry žijící plukovník se finančním vyrovnáním připraví o většinu svých úspor. Ještě k tomu je doslova vyhozen z armády. A zde se rodí odpověď, proč přesvědčený vlastenec zradil. Moravec dělal opravdu vše pro to, aby se u nacistů osvědčil, příští měsíce a roky pro něj znamenaly vrchol kariéry. Vehementně se zapojil do převýchovy českého národa. Stal se zakladatelem a tvůrcem Kuratoria pro výchovu mládeže, Českého svazu pro spolupráci s Němci, České ligy proti bolševismu a dalších kolaborantských organizací.A synové ? Nejstarší Igor ve zbrani jako SS v divizi Totenkopf byl za spáchaná zvěrstva odsouzen a dne 10.7.1947 popraven. Prostřední Jurij přeběhl ke spojencům. Po válce si odseděl 7 roků a v roce 1957 emigroval do NSR. Z nejmladšího Pavla udělal otec člena Hitlerjugend. Ten při soustředění budoucích nácků u Salzburgu v r.1944 zahynul při bombardování spojenců.
V Protektorátu nenáviděný E.Moravec věděl dobře, že mu zbývá jediná možnost.
Knihu hodnotím jako velmi dobrou a čtivou. Už jen proto jaké téma si autoři vybrali.
Vcelku povedená kniha. Představuje postavu Emanuela Moravce v celém jeho příběhu. Toto oceňuji nejvíc, že se nesoustředí právě na popis protektorátních let, ale z dvousetstránkové knihy se teprve na straně 150 dostáváme k Mnichovu, a velká část prostoru je věnována předválečným osudům. Popisuje vcelku statečného legionáře, slibně se vyvíjející kariéru předního vojenského odborníka, Masarykova oblíbence a demokratického novináře. Velmi zajímavé byly rozbory Moravcových předválečných knih, včetně zmapování některých fašizujících tendencí. Autor dobře balancuje při líčení osobního a veřejného života.
Jakkoliv jsem čekal opak, s pomnichovským děním kniha ztrácí na kvalitě. Moravec-osobnost totiž z knihy prakticky zmizí. Ještě jeho druhorepublikový osud je popsán zajímavě (perzekuován jako levičák), ale s protektorátem se z něj brzy stává jen jakýsi "škodič". Bezcharakterní zlý ministr co konspiruje vůči kolegům a snaží se za jakoukoliv cenu zavděčit němcům. Přitom nepopírám, že na první pohled se nám takový obraz naskýtá. Ale na základě autorovy úvodní myšlenky, kdy Moravce správně charakterizuje jako jednoho z mála "ideových" kolaborantů, který skutečně věřil tomu, že národu svou činností prospívá, bych čekal něco hlubšího. Nějaký pokus o rozbor ideové koncepce, její vývoj, aktérovy sebereflexe dílčích úspěchů a neúspěchů. Místo toho je to líčení vcelku známých vystoupení a činností. V závěru knihy je pak zajímavé, vcelku podrobné líčení osudu Moravcova syna Igora, což ale nelogicky pokazí úplná absence zmínky o stejně zajímavých osudech druhého přeživšího syna Jurije.
Celkově tedy knihu hodnotím jako poměrně zdařilý pokus o zmapování života nejznámějšího kolaboranta na půdě popularizační historie, která ale ke konci ztrácí dech. Rozhodně bych ocenil více psychologie a vzhledů do aktérovy osobnosti, ale to je v českých biografiích i po víc jak dvaceti letech od vydání této knihy stále vzácný jev. Autor si rovněž mohl odpustit leckdy zbytečné hodnotové soudy, věřím, že inteligentní čtenář by k nim byl schopen dojít sám. Na seznámení s osudy Emanuela Moravce ale kniha poslouží velmi dobře.
PS: Nabízí se zajímavé srovnání: Moravcův a Masarykův nepřítel, dlouholetý vůdce českých fašistů gen. Gajda si během celé okupace zachoval čest, vystupoval statečně, a stál za českým národem. Demokrat a Masarykův oblíbenec Moravec, který sám fašistou nikdy nebyl, se nakonec projevil jako největší zaprodanec Německa a jeho režimu. Válka odkrývá charaktery.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Až na dno zrady v seznamech
| v Přečtených | 20x |
| v Knihotéce | 12x |
| v Chystám se číst | 8x |
| v Chci si koupit | 6x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) životopisy, biografie fašismus legionáři český nacismus
Četl jsem před lety a vím, že mne kniha dost zaujala. Spousty nových informací o českém Quislingovi včetně zajímavostí z jeho osobního života. Pernes byl obviněn z plagiátorství a opsání magisterské práce jistého Karla Vytlačila. Už nevím jak to celé dopadlo, ale asi měl Pernes z ostudy kabát, protože jsem zaznamenal nějaké jeho omluvy v médiích. Shodou okolností jsem s Karlem Vytlačilem byl na vojně, tuším, že ho pak dokonce i dřív z vojny, kvůli zdravotním obtížím, propustili. A rovněž shodou okolností, mám stejnou střední školu jako syn Emanuela Moravce Igor :-)