Básničky pro Dominičku přehled

Děda napsal knížku pro svou druhou vnučku. První už knížku dostala, také od dědy, pohádky. Tyto byly vydány jen pro radost.
Druhá kniha, po rozvaze, bude kniha básniček, rozhodl se děda. Vznikaly chaoticky. Na procházce s první vnučkou, cestou do práce (i dědové dnes chodí do práce, což dříve nebylo), v noci, když nemohl spát (díky práci), po toulkách v přírodě a tak všelijak. Chaoticky. Postupně se básničky a říkanky hromadily. Děda je dával číst nejprve v rodině, kolegům v práci... Básničky a říkadla, která primárně byla určena pro vnučku, a která z nich ještě moc rozumu neměla, se hlavně četla první vnučce, která je poté znala i zpaměti. Množily se názory, aby básně vydal knižně a oficiálně. Skutečnou knihu, která by byla na prodej. Děda se bránil, nechtěl na tom vydělávat. Kdo by si to koupil, takové rýmy? Nakonec podlehl svodům. Ješita. Něco po něm zůstane... Vydal knihu, a pár výtisků si koupili, kolegové v práci, známí, rodina, něco rozdal. Nevydělává, to se podaří dnes málokomu, ale má radost, že se to někomu i líbí. Proto děda napsal tento komentář. Kdo také jiný, že?