Divotvůrcova koncovka přehled

26.09.2024

V Kthol Mišraku, městě Nekonečné noci, se rozhoduje o osudu světa, lidí i bohů. Garion, třímající v rukou Aldurův Orb, se musí postavit probuzenému Torakovi, který se chce stát králem králů, jediným pánem a Bohem nad světem. Série Belgariad David Eddingse dospěla do svého závěru. Všechny cesty jsou skončeny, tajemství odhalena, milostné rošády uzavřeny… zbývá vybojovat poslední bitvu. Jednak tu mezi armádami Západu a Torakovými stoupenci, i tu osudovou mezi Garionem a Torakem, která vyjeví, které ze dvou proroctví dojde svého naplnění. V první půli knihy si Eddings pečlivě připravuje šachovnici a umisťuje do ní své figury, aby se následně pustil do hry a rozpoutal armageddon. Poprvé za celou dobu strávenou s Belgariadem čtu jedním dechem bez touhy se odtrhnout. V Thull Mardu je to o mohutných taktických manévrech a nelítostném soupeření tří armád, v Kthol Mišraku je to o božské velkoleposti a boji muže proti muži (respektive bohu, chcete-li). Obě partie jsou ohromující a klidně by to jimi mohlo skončit, protože závěrečný svatební ocásek je oproti nim už jen slabým odvárkem bez chuti i zápachu. Divotvůrcova koncovka mi každopádně připravila vpravdě divotvorný zážitek a za to jí patří skromné díky.

Už ani moje slabost pro brakové kýčovité fantasy mě u toho nezvládla udržet.

Knihu jsem dočetl se skřípěním zubů a s vypětím všech duševních sil. Nuda jako prase a to celou dobu. Nápad nikde žádný a takhle zpackaně "vygradované" finále jsem snad ještě nezažil.

Navíc Eddeings konečně rozhodl věnovat mohutný prostor asi stovce postav, které v minulých knihách pouze letmým způsobem zmínil. A teď najednou čeká, že budu nadšeně žrát desítky stran o tom, jak pletichaří a posouvají armády zleva doprava, aniž by to mělo na děj sebemenší vliv. Ty postavy mě nazajímaly ani předtím, protože na ně čtyři knihy totálně bodal a teď mám hltat jejich osud? No tyvole...

Všechno odfláknuté, napětí nikde, postavy nezajímavé až do konce, fůry zbytečných stran, finále nijaké. Lépe by to napsal i čtrnáctiletý fanoušek fantasy s demencí.

Tohle bylo fakt moc. Pokud vám ke štěstí stačí kýčovité, jednoduché fantasy s otřepanou zápletkou a dějem, tak jste dokonce i tady špatně, protože ani takhle jednoduchou disciplínu Eddings nezvládl.