BerZlín přehled

Romány Charlese Bukowského byly typické tím, že se v nich kromě chlastu a sexu nic moc nedělo. Berzlín Adama El Chaara je psán podobným stylem, ovšem s jedním rozdílem – hlavní hrdina je abstinent a sex si zpravidla jen představuje. El Chaar tak (možná nezáměrně) představuje prototyp neúspěšného smolaře, jemuž protéká život mezi prsty. Co by tedy mělo být poselstvím knihy? Napovědět může už název, který čtenáři nabízí minimálně dvojí interpretaci: jednak ukazuje, že maloměsto Zlín může být svým kavárenským mikrosvětem takovým malým Berlínem, za druhé jde o apel vycházející ze zkušenosti hlavního hrdiny – ber Zlín, je to stejná díra jako Berlín, tam ani tam nic zajímavého nezažijete. Z literárního průměru nevytáhne novelu ani její forma. Autorova metoda „flow vědomí“ je sice zajímavá metaforickou barvitostí autorových vnitřních monologů, chybí však klasické atributy vypravování i dějová gradace. A ploché postavy, které se psychologicky nevyvíjí, čtenáře začnou po chvíli nudit stejně, jako nudí hlavního hrdinu jeho bezcílné bloudění.