Bible osamělého člověka přehled

12.10.2024

Na konci Gao Xingjianovy Bible je krásný doslov od překladatele, který tvrdí, že bychom neměli povrchně číst tuto knihu jako součást nějakého lineárního narativu o čínské historii, ale nalézt plnou hodnotu této knihy ve zpovědi člověka a jeho cestě znovu najít sám sebe. Bohužel pro mě autorova vnitřní psychologická cesta neměla až takový význam jako výpovědní hodnota knihy. Nebo jinak řečeno, to hlavní, co tato kniha nabízí, je skutečně nějaké genius loci jisté doby v Číně a jedinečný vnitřní pohled na Kulturní revoluci. Knih, věnujících se autobiografické zpovědi rozvedeného muže středního věku, který navazuje nenaplňující milostné vztahy s různými ženami, je mnoho a v tomto ohledu zní některé části knihy otřepaně. Ať už je přístup k psaní o ženách tohoto autora autentický nebo získaný, neliší se moc od podobných autorů. Sexualita a Freudovské komplexy už v knihách dávno nejsou jedinečným faktorem, oplzlé popisy ženského těla a celková neschopnost vnímat ženy jako stejnou bytost s trochu jiným nastavením je spíše odpuzující.
Tato kniha je nejsilnější v retrospektivních pasážích z doby Kulturní revoluce, nejslabší v momentech, kdy už životem zničený autor cynicky pozoruje okolní svět v různých cizích zemích a přesvědčuje sám sebe o existenci nějakého postideologického stavu (kterýžto sám je nějakou ideologií, které se autor rozhodl odevzdat). Zatímco retrospektivní pohled na (třetí osobu) v minulosti je pokaždé zajímavý, vložené kapitoly o (první osobě) občas neví, co se snaží sdělit. Přechází mezi zápisky ze (současnosti) v Hong Kongu či Španělsku, které jsou silně dějové ač introspektivní a ryze meditativními kusy, které se ale začínají stále dokola opakovat.
Nakonec jako čtenář tu nejsem abych soudila morální charakter autora. Zpověď z toho, že se autor Kulturní revoluce sám aktivně účastnil začíná až kolem třetiny knihy, poté, co sám vysvětluje, jak moc je to doba nepochopitelná a odmítá na ni vzpomínat. Člověk pak chápe cynické odmítnutí jakékoliv politiky, ideologie, revoluce, snahy vypovídat či napomínat, obviňovat nebo napravovat své chyby.
Možná je to opravdu Bible osamělého člověka, Bible jednoho člověka (一個人的). Možná jediný, komu tahle kniha vskutku plně slouží je sám její autor. Z literárního hlediska má spoustu chyb a nedokonalostí, z hlediska morálního ji asi není správné soudit a tak nezbývá než nahlížet na ni jako na osobní výpověď, kterou nikdo jiný z nás úplně nepochopí.

22.10.2020

Za slunného dne dočítám Bibli osamělého člověka. Jeho životní úvahy ve mně vzbuzují melancholii a souznění. Je v něm i špetka buddhovství:
"Všemohoucí stvořil tento svět, dobré konce v něm ale nenaplánoval. Ani ty nic neplánuj, zbytečná námaha, stačí žít tady a teď, v daném okamžiku nevíš, co ti přinese a chystá další, nejsou ty okamžité přechody nádherné?"
A potřeba vyrovnat se s všudypřítomnou smrtí:
"Smrt určuje svrchovanou mez, bez ní bys byl jen ohavnou starou zrůdou, ztratil bys soucit, nepoznal stud a mohl páchat nekonečné zlo. Smrt je mezí, která se nedá překonat, nádhera lidství trvá jen uvnitř jejích hranic, v nich se snaž, co můžeš!"
Ostatně - hrdina knihy si tajně schovává své výplody na kouscích papíru pod zelákem v chatrči v jihočínských horách - a uchovává jako poklad bednu svých knih - zakázané ovoce - vláčí ji s sebou (jako já své archivy a knihy, co jsem nakoupil a také zachránil před stoupou).
Svatokrádež chvíle volně strávené nad slovem.
Řeč ještě postižená tichem je hnízdem.
Neviditelné věci postižené temnotami jsou sněním.
V tiché předehře je obsažena úplně celá literatura.
Tato Prvopočáteční scéna je plná obrazů, jež nejde vyslovit.
Napsané knihy jsou chrámy tajemství.
Proto čteme.