Big Sur a pomeranče Hieronyma Bosche přehled

14.07.2021

Záleží na tom, jakého Millera si dáte: já začal Pod střechami Paříže (nedočteno) a potom jsem se k němu už nehodlal vrátit. Až mě zlákalo č.6/1968 Světové literatury s Millerovou korespondencí s Anaïs Nin z 30.let. Náhle se mi zjevil úplně jiný Miller s pronikavými postřehy a navíc výrazně protihitlerovský (psal i o osudu ČSR), prchající před fašismem z Evropy. Stojí za přečtení!
Na poličce mé knihovny dlouho stál Millerův Big Sur, navnaděn jeho dopisy jsem po něm sáhl. Zde najdete už proplešlého chlapíka, oddávajícího se alternativnímu žití (jak se dnes říká) na divokém Big Suru. Big Sur je ovšem zcela speciální místo, on sám tu žil v jedné z „cabins“ (Partington Ridge), kde je dnes jeho památník s knihovnou. K dalším posvátným místům americké literatury na Big Suru patří bezesporu Jestřábí věž R. Jeffersona a také další „boudy“, kde žil a psal Kerouac a Ferlinghetti. Miller poutavě píše o celé komunitě lidiček, s kterými se zde setkával. Jejich příběhy jsou půvabné. Jakož i Millerovy úvahy o životě a o světě – jsou skoro taoistické. Filozofická část knihy se nachází v Pomerančích Hieronyma Bosche – pojednání o autenticitě života a také smrti – autor míní, že Boschovy pomeranče jsou tak opravdové, jako byl jeho život a rozepisuje se, proč tomu tak je. Dochází až na samý okraj života, který může v určitém okamžiku být až tak dobrý, že si člověk řekne: „teď je ten správný okamžik, kdy bych chtěl zemřít“, neboť život má pokračování ve smrti a smrt v životu… (už se vám to také stalo?). V pojednání najdete i úvahy o samotě, životě v „nepohodlí“, odhodlání se k takovému bydlení, vím, o co jde, sám jsem prožil 15 let o samotě v zahradním domku na venkově.
Doporučuji nalézt si obrázky z Big Suru a všechny ty boudy, ve kterých Beatnici a jim podobní bydleli. Jak podobné našemu trampingu! (Ovšem ten oceán nám tu chybí!)
Myslím, že knize porozumí především snílci a starší tuláci životem. Také tu jsou pasáže o spisovatelství a nádherné důkazy o tom, že Miller byl „jen“ člověk jako my.

21.02.2018

Nadherna, velka kniha. Cital som ju osamote na Malorke pri puciacich ovocnych stromoch na pozemku dvoch dobrych ludi a pil pri tom vodu z dzbanu.