Bílý šum přehled

08.10.2024

Bílý šum. Ach, tyhle obříky s kontinuálním vědomím miluju. O čem Don DeLillo píše, co kritizuje a jaké ceny dostal, to se dozvíte na internetu všude. O tom, jaký zážitek je čtení, už bohužel méně. Tohle je opět jedna z knih, která si uzurpuje celou vaši mysl. Pokud nedáváte pozor, nemá smysl ji číst. I tak jsem ji na svoje poměry přelouskala poměrně rychle. Proč? Protože je to setsakramentská literární jízda.

Příběh je přímočarý, poměrně banální. Ale to, jak se jej dozvídáte, to už ne. A detaily, o které zakopnete cestou, ty jsou nejvíc. Mně osobně se strašně líbí líčení rodinného života, plkání u jídla, řešení blbostí u rodinného stolu. A ta úžasně podivná útulnost rodiny poslepované z pahýlů rodin předešlých. A zbožňuju Murrayho.

Nutno dodat, že hlavní hrdina je zakladatel hitlerovských studií, který neumí německy. Velmi se děsí plánované hitlerovské konference, na níž přijedou i akademici z Německa. A také se děsí smrti, stejně jako jeho žena. Po nocích si o smrti vyprávějí. DeLillo dokonale buduje absurdní a dramatické postavy a situace. Kdo si v tom libuje, bude se při čtení tetelit.

Člověk, který nepřistoupí na DeLillovu hru se skrýváním významů, schováváním kritiky a nenápadným postrkováním správným směrem, si přečte povrchní příběh zhýčkané americké rodiny vyšší střední třídy. Kdo čte pozorně, dostane jako moderní člověk trochu ránu na solar. Scéna s prohlížením odpadků z drtiče je naprosto úchvatná!

A aby toho nebylo málo, roli hraje i vzduchem přenášená toxická událost. DeLillo dává hlas i televizi, rádiu, reklamě a dalším moderním vymoženostem. Zapojují se do dialogů jako rovnocenní partneři. Všudypřítomní, odosobnění, stálí.

Mám radost, že se Argo se dalo do vydávání díla tohodle amerického velikána. Obálka je nádherná, a pokud takhle DeLillo vyjde celej, nezbyde mi než si ho hezky posbírat.