Bojová pieseň tigrej matky přehled

06.11.2022

Aby bylo jasno, pěti hvězdičkami nehodnotím ani osobnost Amy Chua, ani její způsob výchovy. Hodnotím pouze knihu jako takovou, kterou považuji za extrémně zajímavou. Nedokázala jsem přestat číst, nevěřila svým vlastním očím a čekala, kdy už to konečně vybuchne. A dočkala jsem se. Je neuvěřitelné, co všechno jsou někteří rodiče ochotni podstoupit pro "úspěch" svých dětí a co všechno ty děti dokážou vydržet.

Navzdory mým rozporuplným pocitům při čtení mi knížka dala mnoho podnětů k zamyšlení. Například:

"Západní rodiče se až úzkostlivě zabývají sebevědomím svých dětí. (...) Čínští rodiče vyžadují výborné známky, neboť jsou přesvědčeni o tom, že na ně jejich dítě má. (...) Podprůměrný výkon řeší vždy tak, že dítě tvrdě kritizují, trestají a zahanbují. Čínský rodič věří, že jeho dítě je dostatečně silné na to, aby zahanbení uneslo a vyrovnalo se s ním, a že se z něj poučí."

"Čínští rodiče pochopili, že vás nic nemůže bavit, pokud v tom nejste dobří. A abyste v něčem byli dobří, musíte se tomu věnovat a pracovat na tom – děti samy od sebe nikdy nechtějí pracovat, a právě z toho důvodu je klíčové potlačit jejich přirozené sklony."

"Číňané věří, že nejlepší způsob, jak ochránit své děti, tkví v přípravě na budoucnost, v tom, že dětem ukážou, čeho jsou schopné, a vybaví je dovednostmi, pracovními návyky a vnitřní jistotou, které jim už nikdy nikdo nevezme."

Ono se to totiž docela ztotožňuje s mými osobními zkušenostmi. Byla jsem líné dítě a dnes lituju, že na mě v některých věcech rodiče víc netlačili. I moje děti jsou líné, a když jsem na ně někdy tvrdší a ony pak díky tomu něčeho dosáhnou, jsou spokojenější. Knihu rozhodně neberu jako návod, nechci si ty děti utýrat. Ale jsem ráda, že jsem mohla nad některými výchovnými aspekty víc zapřemýšlet.

22.02.2022

Za mě velké překvapení! Čekala jsem knihu, jejíž autorku budu nenávidět, protože zkazila svým dcerám dětství, ale…
Nic není evidentně bílé nebo černé. Totéž platí i pro tento příběh. Je lepší přísná čínská výchova nebo benevolentní západní? Jaké děti z obou typů rodin vyrostou? Budou šťastné a úspěšné? Ne, rozhodně nebudu aplikovat tento model výchovy… na to jsem ostatně stejně dost měkká. Přimělo mě to ale uvažovat o opačném pólu rodičovství. Nejsem na děti naopak až příliš hodná? Nepomáhám a nezachraňuji je příliš? Budou samy od sebe překonávat své limity a zvyšovat svou laťku, pokud je čas od času k něčemu prostě nepřinutím? Být rodičem není jednoduché. Všichni chceme nejspíš to samé, ale těch cest, kudy se vydat, může být nejspíš skutečně víc.