Borgesův svět přehled

16.10.2020

Velmi netypická kniha pana Václava Cílka z roku 2007, sám o ní píše toto: „Tato kniha náleží noci a svátečnímu času, ve dne a za každodenní doby se zabývám jinými záležitostmi.“ Působí velmi pokorně, skromně a mile. Je to knížka poznámek, zamyšlení a postřehů, dílem velmi promyšlených, dílem spontánních, které čtenáře seznamují s milovanými knihami a autory podle vzoru Jorge Luise Borgese. Sama se řadím mezi čtenářský proletariát, některé knihy zde uvedené jsem vůbec neznala a většinu nečetla. Přesto jsem si čtení užila a pár zmiňovaných knih rovnou koupila. Pokud čtete rádi, knížku vám doporučím, ať tak či onak je rozhodně obohacující.

Cituji:
„Ibn Arabí vypráví, jak v Tunisu složil báseň, o níž se nikomu nezmínil. Po návratu do Sevilly, což jsou tři měsíce cesty, za ním přišel neznámý muž a báseň mu zarecitoval. Ibn Arabí se ho zeptal, kdo tyto verše složil. On odpověděl, že Muhammad ibn Arabí a uvedl ten den, kdy báseň vznikla. Možná, že některé básně, po té, co byly složeny, jsou trvale přítomny a vykonávají svůj vliv na chod světa. A možná, že tyto důležité básně se připomínají mužům či ženám ve vzdálených krajích v okamžiku, kdy jsou v domácím prostředí zapomínány. Možná nějaký Anděl Slov se stará o to, aby se některé knihy ze světa neztratily. Snad sedával v křesle za krbem ve FitzGeraldově pracovně za jeho umanutých a osamělých nocí. A možná se stalo ještě něco horšího – oslepil Borgese, aby viděl lépe.

Představuji si, že podobně jako se vesmírem potulují planetky, narážejí na sebe a vytvářejí jiné planetky, tak i některé závažné knihy jsou sestaveny z putujících metafor starých pár tisíciletí a z pocitů sesbírávaných nejméně od pozdní doby kamenné před dvěma sty staletími. Umím si představit, že v sobě nevědomky nosíme fragment Plotina nebo kohokoliv jiného, kameny paměti tíhnoucí k jiným dobám a lidem, kusy jakoby cizích duší a neznámých světel zastřených mlhou každodennosti, jež se při nečekaném setkání rozplyne, jako by nikdy neexistovala.

Vždy se najde pár lidí, kteří se po LSD nebo při holotropním dýchání téměř zblázní, protože brány bytosti byly otevřeny příliš náhle. A pak tu jsou ty milé, pracné a pomalé techniky, kterými daimon přichází k sobě. Je to malba, studium starých jazyků, práce s hlínou a četba melancholických a poetických knih. Angličané to mají jednodušší. Jejich literatura je pevně spjatá s krajinou a obojí se vzájemně posiluje. Daimon člověka je vždy nějak spjatý s daimonem praotců. Nejlépe si jej uvědomujeme na starých místech a na významných bodech krajiny, a to pokud možno v souvislosti s četbou starých knih.
Předci či praotcové – Hermann Hesse k tomuto druhu nekromancie říká: „A jak jsem nad mraky vysoko po hřebeni v řídnoucím vzduchu stoupal, svět mrtvých otevřel se přede mnou. Rozlehlé mračno dávno mrtvých předků a zablesknutí duchů nesčetných. Podivné poznání mnou projelo, že moje duše, pohled vlastních očí, má ústa, sluch i dopad lehkých kroků jsou víc než současné, že nepatří mi, ani má vůle, paní zdánlivá.“

V jisté čínské encyklopedii, která se jmenuje Nebeské emporium prospívajících znalostí je podána tato zoologická klasifikace zvířat:
Zvířata se dělí na:
Zvířata, která patří císaři
Nabalzamovaná zvířata
Ta, jež jsou vycvičena
Kojící prasata
Mořské panny
Vymyšlená zvířata
Slaměné psy
Ta, jež jsou uvedena v této klasifikaci
Ta, jež se třesou, jakoby se zbláznila
Nespočetná zvířata
Zvířata nakreslená velmi jemným štětcem z velbloudích chlupů
Etcetera
Ta, jež právě rozbila vázu s květinami
Ta, jež na dálku připomínají mouchu

Mé nejmilejší knihy jsou ty, které jsem poznal, když mi bylo kolem dvaceti. Borges to také říkal. Měli bychom dětem bez ohledu na náklady nabízet knihy mezi 15-25 rokem, protože tehdy je mohou ovlivnit na celý život. Budou mít stejně nejradši to, co zažili v mládí. To jsou zřejmé věci.

Četba je stejně jako hudba útočištěm či pevností. Sem chodíme pro útěchu, krásu, uspokojení i pro ochranu duše. Příroda pak je volnost, zkušenost a prostředek k tomu, abychom poznali, kolik hloupostí je v knihách. Literatura ale prohlubuje vztah k přírodě a tak se obojí doplňuje.“

09.01.2020

Průvodce na celý život vášnivého čtenáře.