Borgia přehled
Alejandro Jodorowsky , Milo Manara
Řím už není svaté místo. Ovládl jej chaos, v němž není místo pro víru ani pro zákon. A tomuto zmatku vládne pevnou rukou rodina Borgiů, která nezná skrupule a ohledy. Poznejte skutečnou tvář renesance. Takovou, o které vás ve škole neučili. Renesance, která přináší rozkvět umění a úpadek morálky. Renesance s krví na rukách. Renesance v podání dvou komiksových velmistrů. Uctívaného scenáristy (a mystika, skladatele a režiséra) Alexandra Jodorowského a krále elegantního erotického komiksu Mila Manary. Tihle dva se poprvé dali dohromady, aby stvořili čtyřdílný historický epos Borgia. Monumentální, krutý, smyslný, překrásný a nezapomenutelný. Jodorowsky vás protáhne špínou renesance a na Manarových obrazech ta doba znovu užívá... jak její velkolepá nádhera, tak ještě velkolepější zvěrstva. A hlavně její ženy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Borgia. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (37)
Můj první MDEK, můj první Jodorowsky, můj první Manara, můj první erotický komiks. Asi jsem si nemohl vybrat lepší na úvod, neboť tématiku Borgiu mám rád od dob Assassins creed 2 a Brotherhood. Bavil jsem se u toho velice, samozřejmě že jsem to bral celé s jistou nadsázkou, byť doba to byla jistě zhýralá.
Erotické dílko plné odhalených těl, krásných ženských křivek i naturalisticky zpracovaných mužských aktů, s celým věrtelem násilí. Smilní se zde o stošest snad s každou myslitelnou postavou, hřeší se na každé stránce a autor jednu nadsázku šroubuje na druhou - přebíjí je jako karty ve hře a příběh pak působí, jakoby jej převyprávěl Baron Prášil. Nejvíce ze všech je znásilněna historická věrnost, což mi tak trochu vadí - zejména poté, co jsem jedním dechem přečetl vynikajícího Caravaggia (Milo Manara), který byl nejen co do věrohodnosti mnohem vyváženější. Nechci však jen kritizovat - kreslíř podal skvělý výkon a spisovatelova fantazie je téměř neomezená.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Borgia v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 273x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 17x |
| v Knihotéce | 112x |
| v Chystám se číst | 55x |
| v Chci si koupit | 26x |
| v dalších seznamech | 15x |
Komiksová adaptace příběhu rodiny Rodriga Borgii, nebo jinak papeže Alexandra VI., od kultovní autorské dvojice Milo Manara a Alejandro Jodorowsky. Kniha čtenáře zavádí do renesanční Itálie konce 15. století. Renesance, jako předstupeň humanismu a osvícenství, komiksová realita však nemůže být dále od tohoto tvrzení. Autoři si libují v absolutních, možná až absurdních, kontrastech. Komiksová renesanční Itálie je všechno jen ne humanistická. Je to výlet do království dekadence, hnusu, pokrytectví, elitářství, zkorumpované moci. Výlet do světa násilí, mučení, vraždění, krve, sexu, nahoty, incestu, anebo také svatokrádežných sexuálních fantazií, nejtemnějších tužeb, představ, dekadentních přání. Příběh, byť vychází z reálných postav a událostí, je vyloženě ahistorický, události jsou smyšlené, nebo přinejmenším hodně přitažené za vlasy. Bezezbytku je však využita pohnutá pověst Borgiů, zvrácené rodiny, nejen papeže Rodriga a jeho dcery Lukrecie. Některé scény jsou pak vyloženě provokativní, antitradicionalistické, nepokrytě se vysmívající církevní a křesťanské morálce. Autoři se nebojí přímého násilí, sexuálního násilí, usekaných částí těl, krve a dalších tělních tekutin. Kresba je parádní, drsná, středověká, nic není ponecháno nevyřčené, vše je nekompromisní, násilné, krvavé. A stejně tak je kresba barevná, jasná a velkolepá, jako by snad odkazovala na fresky starých renesančních malířských mistrů. Ženy jsou typicky Manarovské, krásné, štíhlé, téměř bílé, sexuchtivé, těla modelek, nebo spíš pornohereček, žádostivé, nadržené. Kontrast mezi obvyklou představou o renesanční Itálii a komiksovou realitou plnou hnusu, úpadku, špíny, násilí a krve a zároveň neřízené sexuální touhy a žádostivosti je o to silnější. Doporučuji přečíst závěrečný komentář vydavatele. Nejen, že je trefně pojmenovaný, ale perfektně též vystihuje podstatu příběhu, všemožné kontrasty a fascinaci úpadkem a špínou. V neposlední řadě pak zasazuje příběh do historického kontextu, komentuje záměrné nepřesnosti a narovnává hlavní odlišnosti. Fanouškům komiksu doporučuji.