Botič v hlavní roli přehled
Pavlína Nejedlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536160/bmid_botic-v-hlavni-roli-6617a51409cce.jpg
5
2
2
Autorka Pavlína Nejedlíková se vydala s Botičem od pramene až po místo, kde se vlévá do Vltavy. Provede vás Čeněticemi, Průhonicemi, Újezdem u Průhonic, Křeslicemi, Petrovicemi, Hostivaří, Záběhlicemi, Michlí, Vršovicemi, Nuslemi a svou cestu ukončí pod Vyšehradem na Výtoni. Autorka mapovala zajímavá místa a život lidí kolem tohoto potoka. Pro autentické vnímání časů minulých publikaci proložila dobovými fotografiemi, sděleními z novin, časopisů a texty z kronik v jejich původní, neupravované formě. Současnost míst, o kterých píše, zachytila na vlastních fotografiích.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Botič v hlavní roli. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Botič v hlavní roli v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 2x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 2x |
Botič v hlavní roli
Každý má nějakou svou řeku. Nebo potok.
Můj potok je Botič. Protože celý svůj život jsem se tak nějak kolem Botiče motala.
Když to vezmu, spolu s knížkou, pěkně po proudu:
Hostivařská přehrada – jezero a koupání mého dětství, asi první písečná pláž mého života… A to jsme tam jezdili z nových Vršovic tramvají, a pak podél romanticky meandrujícího Botiče proti proudu pěkně pěšky, o to víc jsme se vždycky těšili… A to jsem zdaleka netušila, že v dospělosti tady budu nedaleko bydlet a s kočárkem se svými dětmi tady nachodím pěkných pár kilometrů. V roce 2011, když byla přehrada vypuštěna, jsem si tady u zbytků Mouchova mlýna nasbírala na dně přehrady pár artefaktů z doby „předpřehradové“ – střep z nějakého hrnku, kus dlaždice a skleněný střep s vyraženými zbytky písmen HOS… a BENEŠ... To se můžeme jen domýšlet, co přesně na lahvi nebo sklenici bylo napsáno.
Romantický rybník Hamrák a Botič v Záběhlicích, tady jsem kdysi taky nedaleko bydlela a na Botiči jsme později se synem hrávali „medvědí proutky“ (hra, kterou vymyslel medvídek Pú), což je fajn zábava, kterou dnes provozuji s vnoučaty, i když už ne na Botiči…
A Botič ve Vršovicích? Vršovice jsou čtvrť mého dětství a mládí, jen pár kroků od Botiče jsem chodila na gympl. Takže kapitola o Vršovicích je pro mě obzvlášť zajímavá. Namátkou – vila Gröbovka, kam jsme chodili s družinou na výtvarku, vršovický zámeček neboli Rangherka, kde jsem dostala svoji první občanku, nebo sokolovna ve starých Vršovicích z roku 1933, kam jsem jako malá chodila na „rytmiku“. Anebo vršovické nádraží, ze kterého byly vypravovány speciální vlaky pro studenty na chmelové brigády…
A u kapitoly Nusle mě například zaujalo, že kloboučnictví Oulík, které já znám pouze z cimrmanovských her, opravdu existovalo, jednalo se o slavné pražské kloboučnictví a zaniklo až po roce 1948…
Kniha nás provází vesnicemi a pražskými čtvrtěmi, kterými Botič protéká, a opravdu hodně podrobně se zabývá zejména historií a zajímavými objekty, které se dodnes dochovaly (anebo naopak nedochovaly), ale také osobnostmi, které jsou s těmito místy spjaty - namátkou jmenuji třeba prvorepublikového politika Antonína Švehlu a Švehlův statek v Hostivaři, okolo kterého často jezdím autobusem. Plusem je opravdu velké množství historických fotografií, ale i těch ze současnosti.
Do knížky půjčené z knihovny na pár týdnů lze tak akorát nakouknout, prolistovat, zastavit se u jednotlivých zajímavostí, ale nelze ji přečíst. Výpravná kniha, která může být ozdobou knihovny, a to nemyslím vůbec hanlivě; klobouk dolů před autorkou, co všechno dala dohromady; já si představovala, že půjde o malý stručný spisek, a přitáhla jsem si domů těžkou bichli.
A tak mi nezbývá než napsat si Ježíškovi, nebo možná snad někomu z rodiny, kdo má k popisovaným místům stejně nostalgický vztah, dát knihu pod stromeček…