Pavučina lásky přehled

13.04.2023

Stejně jako v předchozích dílech jsou i zde hlavními postavami zlodějka Eiri, hraničář Sebas a velký posel Matky Přírody Pipin, kteří jsou po sledu katastrofálních událostí z minulých dílů, které vám zde prozrazovat nebudu, na útěku. V Pavučině lásky se však konečně objevují také další zajímavé postavy a rozvinuté vedlejší dějové linky, což pro mě bylo velmi příjemným překvapením. Sledujeme zde osudy elfského lapky Shannora, mága Stawrose, obtloustlé šlechtičny Petriny a několika dalších, velmi osobitých postav. Jak už mají autoři ve zvyku, téměř všichni jejich hrdinové sledují své vlastní záměry, dělají jen to, co je pro ně výhodné, rádi říkají přesně to, co mají na srdci a nezajímá je, co si o nich myslí ostatní. Tento fakt je i v tomto díle zdrojem nejedné vtipné či dramatické situace. Pipin mi opět neskutečně lezl na nervy, na druhou stranu Eiri a Sebase jsem si zde mnohem víc oblíbila.

Jak už to tak u pokračování sérií bývá, nelze o událostech v knize prozradit nic příliš konkrétního bez prozrazení děje předchozích knih, nebudu tedy, co se týče příběhu, zabíhat do dalších detailů. Pouze podotknu, že zápletka, která v podstatě spojovala předchozí dvě knihy, je zde z větší části ukončená a rozvíjí se nová, která bude nejspíše provázet několik dílů následujících.
Eiri, Sebas a Pipin se v Pavučině lásky pohybují především ve městě jménem Bernaau, které je vlastně ztělesněním našeho milovaného Brna. Jelikož jsem se do blízkosti Brna před necelými dvěma lety přestěhovala a nesmírně jsem si to tu zamilovala, tenhle fakt mě opravdu potěšil. Autoři zde nádherně vystihli náturu zdejších lidí, jejich mluvu a místní reálie.

V podobném duchu se nese i zbytek knihy najdete zde mnoho narážek na reálná místa či osoby, což mě osobně bavilo. Sice už je to nějakou dobu, co jsem četla předešlé díly, nicméně myslím, že v předchozích knihách se podobné narážky příliš nevyskytovaly a musím říci, že pro mě byly opravdu úžasným zpestřením celého příběhu. Jak jsem již nakousla, potkáme zde několik postav inspirovaných reálnými osobami. Pobavila mě například přítomnost Kristýny Sněgoňové alias rusalky Kristýnky Snězkoňové, Františka Kotlety alias Francka Presbuřta, Kateřiny Šardické alias Sáry ze Šardic či Honzy Urbana alias Urbana.

Co se týče jazyka, stejně jako u předchozích knih musím smeknout před Nathanem a jeho překrásnou, květnatou mluvou. Oba autoři si očividně dali opravdu záležet na vymýšlení jednotlivých zemí, národů, řečí, nářečí či hantýrky, přičemž vše krásně funguje, jen možná někteří čtenáři budou muset zapojit trochu fantazie, aby jim došlo, co která hláška znamená. Oproti předchozím dílům se zde navíc objevují také mládeži nepřístupné postelové scény či spousta vulgarismů a narážek, které si neberou servítky opravdu s nikým, na což upozorňuje varování na začátku knihy.

Velmi se mi líbil také propracovaný doslov knihy, rozhovory s autory, detaily o jejich životě na Kostarice, nástin původně zamýšlených ilustrací, které se bohužel ve finální podobě knihy z pádných důvodů neobjevují, či komplexní slovníček pojmů, seznam postav, lokací a náboženství.
Na závěr tedy musím podotknout, že tento díl mě osobně zatím bavil nejvíce, nejlépe se četl, byl nejpropracovanější a nejpoutavější. Nemohu se dočkat, co dalšího mají autoři s našimi více či méně oblíbenými hrdiny v plánu!