Brambora byla pomeranč mého dětství přehled

Brambora byla pomeranč mého dětství
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484565/bmid_brambora-byla-pomeranc-meho-detstvi-wB0-484565.jpg 4 45 45

V románu autor se svérázným vtipem zpracovává zážitky z dětství s překvapivým přesahem upnutým do současnosti. Zvláštní stavba těla a mozku předurčuje hlavního hrdinu Piolina k výjimečným počinům na pozadí socialistického Československa a posléze demokratického Česka. Zbrusu nová Brambora. Doprovodný Slovníček totáče Vám polechtá bránici, příběhy klučičí party 1976-1984 (plus jedné skvělé holky) z pražských Záběhlic Vás chytí za srdce. Vzpomínejte – poznávejte. Vydání autor věnuje dnešním dětem, aby nemusely číst o tom, „jak to tenkrát bylo“, od těch, kteří u toho nebyli. BVÚ: „Chrómované nárazníky, transparenty a hesla. Anticharta, moskviče, nepoživatelné kubánské pomeranče. Zatímco v Anglii řvou punkeři o bídě světa, v Československu zpívají umělci na lopatkách trapné songy o míru. A tam někde v oparu sedmdesátých let jsem zahlédl klátivou postavu dvouhlavého žáka Piolina. V časech, které teprve přijdou, se stane prvním a posledním prezidentem sjednoceně zkorektnělé Evropy. Toto je příběh jeho (a mého) dětství žitého tenkrát za JUDr. Husáka.“ Vychází k 20 letům ve dvojnásobném rozsahu oproti prvnímu a jedinému vydání. Nové kapitoly se jmenují Brežněv is not dead, Moje první porno, Na burze desek, Flaška, Obsluhovali prezidenta Piolina – a další. BVÚ: „Moc si přeju, abychom totáč už konečně strčili do muzea. Myslím tím totáč v nás. Abychom méně druhé odsuzovali, označovali a více se společně smáli. Brambora tohle umí. Má v sobě to smířlivé světlo „starých dobrých časů“ plus přesnou špetku ironie a žahavého humoru. Je to hladivá knížka do tvrdých časů.“... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Brambora byla pomeranč mého dětství. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (7)

elcapitano
15.01.2024 4 z 5

(SPOILER) Dávám docela vysoké hodnocení, protože mne kniha bavila - z několika důvodů: Záběhlice ranných osmdesátých let bylo i moje dětské rejdiště a měl jsem dojem, že vzpomínám na svá školácká léta. Bylo to přesné a vtipné. Dále mne bavila určitá patafyzika a nadreálno (dvouhlavý žák?.. jakože cože?..), ačkoliv dvouhlavost jsem vnímal jako symbol rozpolcenosti doby (někdo názor, prosím?). Jako další bonus vnímám moc hezkou práci s jazykem, přirozenost, lehkost a vtip vyprávění.
Nu, a abych to nepřechválil, to prezidentství, celý příběh Piolinovo dospělosti (když už o tom mluvíme celou knihu) a doba "současná", kde už není pivo a Evropa jaksi skomírá z blíže neudaných důvodů - to jsou věci, které bych rád viděl domyšlené, dopsané a přečtené - působí to jako pověstná puška v dekoraci v divadle, ovšem jako kdyby se z ní nevystřelilo.
Slyšeno jako poměrně stará audiokniha, která je ovšem báječně zpracovaná.

RoBertino27
22.04.2023 3 z 5

Stejně jako před "Listopadem" bylo všechno z jedné strany špatné, plochoje, falsch, terrible, pa mal a podobně, poté se jenom provedla otočka o 180° a "... jelo se dále kočárem černým kolem bílých skal", jak pravil Jan Werich. I tady citelně chybí ten střed, hodnocení doby ne z pohledu A nebo B, ale snaha ji přiblížit - i když autor není naštěstí zcela radikální. Že sem tam ulétne v letopočtu či jménu (první verze) je traumatem pro pamětníky - ostatně pokud bydlíte v blízkosti náměstí gen. Kutlvašra a pravidelně kolem něj budete chodit, za dva až pět let vám jeho jméno v paměti zakotví. Trojnásobný mistr světa F1 Rakušan Niki Lauda sem nejezdil otevírat nově zbudované okruhy ani na promoakce, proto se může sem tam v jeho případě zamotat.
Pak je tu vztah k jazyku a literární schopnosti - tady Vaněk-Úvalský těží těžká procenta navrch. Opravdu vládne lehkým perem a schopností zaujmout, nebrodí se v zoufalých snahách rozesmát, jemu se to daří a proto se čtenář bude bavit. A časem mu ona nevyváženost přestane vadit, protože mnohdy by musel přemýšlet, co se vlastně kromě několika populistických argumentů a technického rozvoje změnilo.


houston
27.06.2022 5 z 5

(SPOILER) Věděl jsem, že kniha vyšla už v roce 2001, proto mě hrozně zmátlo, když se v jedné z finálních kapitol objevila zmínka o YouTube, které bylo spuštěno až v roce 2005. Vyšlo najevo, že existují dvě verze knihy - originál z roku 2001 a autorem dodatečně rozšířená verze vydaná o řadu let formou e-booku. To jednoho zmate.

Nicméně k dílu samotnému: Jak Bramboru nejlépe popsat? Asi by jí sedělo označení fantaskní parahistorická pseudobiografie, která se svými posledními kapitolami lehce dotkne i žánru dystopie. Kdo alespoň část života prožil před rokem 1989, ten bude během čtení narážet na důvěrně známé socialistické fenomény (tuzex, branná výchova, nedostupnost dětské autodráha, máničky, Brežněv, Husák, SNB, Spartakiáda, paneláky, sklad CO, šmelení, lampionové průvody, klejky...). Nebýt nezvyklosti hlavního hrdiny Piolina a těch několika posledních futuristických kapitol, žánrově je to někde úplně jinde a snese to srovnání s dílem Petra Šabacha.

Jediný problém jsem měl se změnou atmosféry knihy poté, co děj dosáhl roku 1989. Dál už šlo všechno možná až moc rychle, příběh se stal zkratkovitým, jako kdyby Piolinův dospělý život autora nebavil tolik jeho dětství a potřeboval se co nejrychleji dostrkat ke konci příběhu. O tom, jak se vlastně stal prezidentem, nepadne ani slovo, čtenáři je to předhozeno jako psovi cár masa. Navzdory tomu dávám plný počet hvězdiček. Kniha je dalece převyšuje průměr toho, co zde v současnosti na poli beletrie vzniká.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Brambora byla pomeranč mého dětství v seznamech

v Právě čtených2x
v Přečtených59x
ve Čtenářské výzvě5x
v Doporučených2x
v Knihotéce32x
v Chystám se číst36x
v Chci si koupit7x
v dalších seznamech1x