Brazilský dům přehled

30.01.2021

Pro mě super.

30.04.2020

!!! možné SPOILERY !!!
nalezena v knihobudce...a přečtena nakonec za jedno odpoledne..zažrala jsem se do té liné, horké atmosféry, kde řvou ptáci, vlhký vzduch se nehýbe, praží slunko a po nocích se ozývají hlasy šelem z pralesa...ponořila jsem se mezi pestrou společnost bydlící na předměstí v Osadě Sao Romao..posouchala hovory žen u necek s prádlem, řešila jejich starosti (dospívání a svatba Holubičky, věštby šílené Pauly alias Čarodějnice, Bokatá a její rodina, s kým spala Leokádie....) sledovala chlapy do kamenolomu...postávala u pultu v krčmě Joaa Romaa, dokonce i nakoukla do hokynářství jeho družky Bertolezy...také jsem se stavila na čaj k baronu Mirandovi...prostě jsem vpadla do víru událostí mezi obyčejné lidi, obývající koncem 19.století takovéto osady, rostoucí a rozvíjející se jako houby po dešti a pořádně si to užila. Zejména ty kontrasty, vzestupy a pády, život se dere kupředu a zastavit nejde...
Autor dobře pracuje s jazykem, lehce navodí atmosféru - či už sambového večírku při svitu měsíčku, či bitky chlapů na nože...ukazuje nám drobné lidi pěkně po realisticku - bez příkras, ba místy až tvrdě strhává závoj z očí...některým postavám by jsem dopřála lepší osud (rozkol v manželství Jeronima a Piedady, jejich úpadek, smrt Bertolezy - zároveň autor řeší černošskou otázku a otroky obecně, nehoda v lomu, požár a ušlapání dítěte Augustiny a Alexandra..)
Zaujala taky postavička Leónie - "francuzky" s šarmem a penězy - ve skutečnosti nevěstky, v románu opakovaně označené slovem "kokota" ( které místní policajt Alexandre neváhá dát svou dceru na výchovu - krásný kontrast paradoxů...) Leónie je mezi osadníky zkrátka paní a hrdinkou, a při tom všem pomáhá Alexandrově rodině přežít. Podporuje i Holubičku, ale tam už lze sledovat úplně jiné pohnutky, nastíňující Holubiččin osud....a tolik dalších postaviček uvnitř mé hlavy ještě křičí "nezapomeň na mě !! ještě já a můj příběh !!!...
Každopádně, se svými hrdiny si autor pohrál a dokázal je vytvořit opravdu živě a plasticky...a věřím že i podle reálných osob, že ve čtvrti Botafogo, kde naše fiktivní osada vyrostla, byla v dobách autorova mládí spousta takových figurek...
ocenila jsem i slovníček na konci knihy, kde jsou přeložené a vysvětlené zejména typické brazilské názvy jídel, rostlin, tanců, použité v textu...ale také jsem se dozvěděla, že pivo tou dobou bylo "lepší" a vzácný nápoj..

Brazílie, země divoká, pulzující, zaslíbená..kolik Portugalců a Italů tam nechalo nejen iluze, ale i svůj život ?? pojďte to zjistit sami s Aluíziem Azevedem - já Osadu doporučuji a zakládám do poličky...