Brněnské povídky přehled

Nepobírám to, nedává to smysl, končím v půlce.
Někteří autoři by se občas měli zastavit a zamyslet, jestli píšou knihu jen pro sebe, nebo i pro čtenáře, kteří zákonitě od povídek obvykle čekají nějakou pointu. Já v pohodě dala třeba Pěnu dní, ale ta i přes zřejmý wtf faktor měla jasný začátek a konec.
Zde snad jen jedna z povídek v té první polovině nevyšumí úplně do ztracena a není divně useknutá. Spíše to připomíná částečně neuspořádaný volný proud myšlenek, přičemž autor jako by skoro nevystrčil hlavu z jakési umělecko-akademické sociální bubliny, která je ale odtržená od reality zbytku lidí. Také samotné Brno (jsem z Brna a celou dobu zde žiju) je většinou odsunuto na okraj, vlastně by se kniha mohla odehrávat úplně kdekoliv. Když to srovnám s brněnskými povídkami Na sviňu svět od Prokeše nebo dílem Miloše Urbana (z jiných měst), chybí mi tady ty malé zajímavosti, postřehy a místní reálie, nad kterými se obyvatel toho kterého města pousměje, že to přece zná taky. Já vím, je to Brno, o čem se bavíme, ale i tady se najde specifická a tajemná atmosféra, ačkoliv pomalu mizí.