Byl jsem Sudeťák: Příběh dlouhého návratu domů přehled

27.09.2024

Nečekejte žádný román podobný Sudetskému domu a podobně. Je to čistě autobiografické zpracování a vypořádání se s vlastní minulostí. Jak několikrát, ke konci autor sám uvede, potřeboval se vypořádat s pocitem viny, s frustrací z toho že byl válečným polosirotkem. Současně byl Němcem. Cizincem v Německu ale i v Čechách. Nikam nepatřil. Generace jeho rodičů při válečném odsunu o všechno přišla. Jeho matka přišla i o manžela. A on se s tím vším musel vypořádat. O Šumperku se dozvíte pár zajímavostí, nicméně nejvíce je kniha opravdu věnována jemu a jeho vztahu s matkou. Která ho ovlivňuje ještě i 15 let po své smrti. Zajímavé, ale opravdu ne pro každého.

16.09.2024

Hodnocení 2,5 *

„Ženy měly samozřejmě také své požadavky. Nechtěly být znovu opuštěny. A mnozí synové tím celý život trpěli."

Tak po dlouhé době jsem bohužel natrefila na knihu, která mi vůbec nesedla :-(

Čekala jsem vyprávění o poválečném odsunu Němců ze Sudet, navíc člověkem, který to zažil na vlastní kůži, i když jen jako dítě. No dostala jsem jakési deníkové zápisky a přepisy dopisů mezi matkou a synem, jejichž vztah byl velmi nevyrovnaný.

Životopis pana Helmuta sám o sobě, byl vcelku zajímavý. Vypráví nám ve zkratce příběh sebe a své matky, jenž přišla ve válce o dva manžely. Takovým ženám se přezdívalo Železné vdovy, což jsem třeba netušila :-)

Vypráví nám také o křivdách, které odsunutí Němci zažívali, hlavně skrz majetek. Ale výpráví nám i o odpuštění a smíření. Bohužel zvolená forma mi nesedla. Líbily se mi přiložené fotografie, ale za mě byl příběh spíše zmatený, autor tak nějak svévolně přeskakoval v čase, ale hlavně pořád řešil svou matku, která se stále nemohla s tou křivdou ohledně odsunu smířit a nedovedla akceptovat svou snachu a vůbec byla plná zášti ke všemu a všem, a dávala to Helmutovi "pěkně sežrat".

„Je docela dobře možné, že tvoje matka trpěla sexuální obsesí. Když někdo hladoví, vidí v každém objektu, v každém slově, na každém obrázku něco k jídlu."

Knihu doporučuji spíš čtenářům, kteří mají rádi literaturu faktu, než beletrii. Kniha nemá úplně špatné hodnocení, takže věřím, že své čtenáře si najde. Je možné, a věřím tomu, že u mě to bylo i špatné načasování, jelikož jsem pár dnů před přečtením této knihy poslouchala Sudetský dům od pana Javůrka, který mě naopak bavil neskutečně a srovnání jsem se tudíž bohužel nevyhla.