Bylo nás pět přehled
Karel Poláček
Reedice poslední prózy Karla Poláčka, jež stejnou měrou potěší dětské čtenáře i dospělé. Poprvé vyšla až po válce, jejíhož konce se autor nedožil. Úsměvné, nestárnoucí dílko líčí ústy hlavního hrdiny, školáka Péti Bajzy, příhody a dobrodružství jedné klukovské party od jara do jara. K popularitě knížky, jež patří k základnímu fondu české humoristické literatury, nepochybně přispěla i její rozhlasová verze a gramofonová nahrávka v jedinečném podání Františka Filipovského: jeho hlas propůjčený Péťovi si při čtení vybaví snad každý. Určitě přitom znovu „velmi silně“ zatouží „povídat si řeči“ s Bejvalem Antonínem, s Pepkem Zilvarem z chudobince, s Edou Kemlinkem, co s ním Péťa sedí, a s Čeňkem Jirsákem, rád si s nimi oživí „manévry“a válku s Ješiňáky, vybírání vosího hnízda, návštěvu cirkusu i Péťovo putování s kamarády a slonem Jumbem do Indie, připomene si cukrářovic Evičku i služku Bajzových Kristýnu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bylo nás pět. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (461)
Máte pravdu, knižní verze je zlá až nijaká.
Pár hlášek a nic, nuda k nudě o jednom drzým zpruděným spratkoj.
Tady jsou všechny postavy divný a cizí.
Nelíbí no.
Vypíšu pár hlášek co zaujaly.
Každý kluk, když se narodí, je nejdříve ďouče a pak teprve hoch.
Tázal jsem se Bejvala, zda by se bál, kdyby ho na noc zavřeli do cukrářství. Odvětil že by se ani trochu nebál, že by tam všecko sežral.
Půjčil mi kolo s tím že to hned lépe vypadá, když se jede k ševci skrz ty rozšmajdané podpatky na kole.
Když Mančinka usne, tak ji postavím do kouta a ona spí, opřena o stěnu a je hodná.
Eda pravil že si Pajda jednou sedl na včeličku a ona mu dala žihadlo a děsně kvičel. Namazali to olejem z lampičky.
Pak už nekvičel ale sežral šití a museli z něj tahat nitě a Eda taky pomáhal.
Bylo nám do bréče.
A nej scéna co nebyla v serošu: jak si hrají se Zilvarovou nohou: až tatínek usne tak mu tu nohu odendám a můžeme si hrát, pravil Zilvar a učinil tak.
Hráli jsme si na žebrotu. Já dělal chromajzla a Zilvar byl lidi.
Já jsem chodil a prosil jsem lidi o boží dárek a Zilvar byl jednou ten co dá a jednou ten, co nedá. Někdy dělal policajta a vedl mne na obec. To byla hra!!!
Bejval se však dozvěděl jak si hrajeme a horlivě o to stál, že by se chtěl podívat, jestli to děláme dobře.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a i když jsem z ní měla obavy tak musím říct, že mě nakonec příjemně překvapila.
Související novinky (1)
Knižní novinky (33. týden)
09.08.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bylo nás pět v seznamech
v Právě čtených | 54x |
v Přečtených | 6 117x |
ve Čtenářské výzvě | 829x |
v Doporučených | 181x |
v Knihotéce | 1 267x |
v Chystám se číst | 373x |
v Chci si koupit | 53x |
v dalších seznamech | 39x |
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Čteno se synem jako povinná školní četba. Je dobré knihu přečíst a zároveň vidět i seriálové zpracování. Trošku se seriál od knihy liší, ale hrají v něm výborní herci, takže se to díky tomu krásně propojí. Pro děti je těžké číst ve spisovném jazyce, který autor použil, navíc s výrazy jako "kvelb", "šamstr", "prauda"... ale je to vtipné, takže nakonec to dají.