Bytosti schopné zemřít: francouzští prokletí básníci 20. století přehled
* antologie , Jean-Pierre Duprey , Jacques Prevel , Gilberte H. Dallas , Gérald Neveu , Stanislas Rodanski , Roger-Arnould Rivière , Francis Giauque , Jean-Philippe Salabreuil
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443774/bmid_bytosti-schopne-zemrit-francouzsti--mPG-443774.jpg
5
26
26
Antologie obsahuje ukázky z tvorby osmi francouzských autorů, kteří vzhledem ke svým textům i způsobu života byli editory označeni jako prokletí básníci 20. století. Všech osm jmen, která se v tomto výboru objevují, spojuje pocit existenciálních obav a úzkostí. I proto se v těchto textech ponejvíce nachází snaha podat výpověď, v níž se obraz i hodnocení života ocitá na okraji propasti, od něhož je už jen krůček k definitivnímu zmaru. Není jistě náhodou, že někteří z uvedených tvůrců opustili tento svět dobrovolně, jiní trpěli nevyléčitelnou chorobou, další se potýkali s enormní zátěží přecitlivělosti, která omezovala jejich existenci. A tak tento cyklus veršů a úvah, jejichž autoři se věší, pouští si plyn či jiným způsobem likvidují svůj bytostný organismus, lze i přes nesporné literární kvality považovat za výjimečné, bolestné svědectví o těžkých, vypjatých osudech, které nevyhnutelně směřují do prostoru, kde vládnou "Jen zpustošené dny a roztříštěný čas / Ani stín ani světlo / Jen zpustošené nebe / Ztěžklé neklidem úzkostí a neskutečnem".... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bytosti schopné zemřít: francouzští prokletí básníci 20. století. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
"'Avšak jako střípky skla z posledního okna, i zákaz popichuje. Tvá duše ať je dech pozdrženého pádu; vykřičník světa skřípnutý pomlčkou...'
A tak povstává KOČKOTAJ skrze křišťálovou chvíli. Jeho hlava je vykutálená zbraň vržená proti věži Zvířeného Prsu, krychlovému hrbu času, v jehož stěnách jsou uchyceny okovy větru..."
(Jean Pierre Duprey; s. 188)
Některé texty, některá za sebe na oko nedbale a přitom dokonale vršená slova ve mně vzbuzují podivnou touhou ne nepodobnou té, kterou cítil Kemal k Füsun a která ho nutila olizovat kliky, jichž se dotýkala a cucat vajgly jejích cigaret. Stává se to je výjimečně, jistě, jsem přeci seriózní dospělý člověk, ale ano, přiznávám, stává se to. Výbor z děl prokletých básníků dvacátého století je neskutečná záležitost - taková, u které bych nejradši, abych ji mohla nechat vpít kůží, protože na tohle oči nestačí a mozek se místy vzpírá a brání a nestíhá... chudák... vždycky byl o krok pozadu, nemějte mu to za zlé.
"Vydechuji abych vyvrátil strom života
Foukám zlověstný proud vzduchu na svůj popel
Hořím touhou zbožňovat noc šelem kdy podříznu modly šílenství
Objímám smečku vlků aby vyli mou lásku k noci která mi tě vrátí"
(Stanislas Rodanski; s. 135)
A nejde jen o básně samotné a o autory, o nichž často ani v domovské Francii příliš nevědí, jde o úžasný převod do úžasné češtiny, kdy ani za mák nelituju, že si umím francouzsky objednat už tak maximálně bagetu a jsem ráda, když v novinách pochytím z článků smysl.
Osm géniem a životem ztýraných umělců, bytostí, které byly schopné zemřít.
"...žil jsem, abych věděl, a nevěděl, jak žít."
(Roger-Arnould Riviere, s. 181)
Typ knihy, který si zaslouží druhé vydání všema deseti. Vroucnost editorů a překladatelů k této náročné šichtě, vyštrachat a přeložit zapomenuté francouzské básníky. Poklona a tak.
Nejsem zrovna fanoušek termínu "prokletý básník", neb je to takový vágní pojem, co si pod tím představit, že. Medailonky jsou sice pozoruhodné, nicméně prachbídnej bohémskej život není spojujícím prvkem. Důležité jsou texty.
Destruktivní záležitost. Trpění, marnivost, prázdnota, samota, úzkost, zoufalství. Docela líbezný motivy, hah. Většina textů je i takových nočních a tajemných.
Prevel, Dallasová, Neveu, Giauque. Tohle kvarteto jsem si stoprocentně užíval. Působivá obraznost i nenadálé táhnutí k vázanému verši.
Rodanski, Rivière, Duprey, Salabreuil. Pro mě spíš tzv. divočáci. Zachytím se, ale občas na mě ten surrealistický proud působí zkrátka kýčovitě (což není žádné hodnocení, o kvalitě textů se rozhodně nebudu přít, jen jsem moula).
Unikátní výbor a luzná grafická stránka. Díky překladatelům.
Ukázka (Neveu, s. 84):
Obřad
Bělost je moře
huňaté moře jež sčítá své
živé karyatidy
Marně je chceme překřičet
ozvěnu stále odráží mušle
snivá
lehce zkamenělá
Nyní musíme přejít k akci
zabránit větru za každou cenu aby se stočil
natáhnout povlečení
proti jeho modrým sliznicím
zkrotit ho
a pak mu zářivým pohledem
vytrhnout z dužiny velký
krásný porcelánový servis
a hodit ho do kopřiv.
Související novinky (1)
Knižní novinky (32. týden)
02.08.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bytosti schopné zemřít: francouzští prokletí básníci 20. století v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 30x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 25x |
| v Chystám se číst | 17x |
| v Chci si koupit | 8x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autoři knihy
Jean-Pierre Duprey
francouzská, 1930 - 1959 Jacques Prevel
francouzská, 1915 - 1951 Gilberte H. Dallas
francouzská, 1918 - 1960 Gérald Neveu
francouzská, 1921 - 1960 Stanislas Rodanski
francouzská, 1927 - 1981 Roger-Arnould Rivière
francouzská, 1930 - 1959 Francis Giauque
francouzská, 1934 - 1965 Jean-Philippe Salabreuil
francouzská, 1940 - 1970
Prokletým básníkům vzdávám hold. Jak rozežraná duše do morku myšlenky a pocitu, tak vznášela bych se, kdybych měla chuť obrátit list a přestat ty niternosti rozdrásané číst.
Umět francouzsky pustila bych se do originálů, zejména Francis Giauque, ten byl mé bytosti schopné zemřít nejblíž. Svým vyjádřením: "Plivnutím Bohu do ksichtu" si mě získal na plné čáře.
Překlad má vždy svůj podíl "viny" na úspěchu knihy. Bohužel nemohu víc hodnotit, když neumím francouzsky víc jako úvodní frázi první lekce francouzštiny pro samouky "Bon Jour Messie Picard". :)