Čaroděj putující přehled
Christopher Stasheff
Čarodějem sobě navzdory série
< 5. díl >
5. kniha série Čarodějem sobě navzdory. Tentokrát jde všechno rychle. Už na třetí stránce knihy jsou Rod Gallowglass a jeho žena Gwen prohozeni časoprostorovou bránou a ocitají se na vězeňské planetě Wolmar, 500 let před Rodovým narozením. Situace není růžová. Rod a Gwen jsou spolehlivě izolováni od svých dětí a planety Gramarye vůbec, PAST se právě ujímá vlády nad Terranskou sférou a navíc mají dřív, než prožijí ve vyhnanství první den, na krku obvinění z vraždy. Naštěstí brzy najdou přátele (např. nám již dobře známého neandrtálce Yoricka). I přes jejich pomoc však mají před sebou nelehkou cestu, která je postupně zavede na rekreační planetu Otranto a nakonec i na Terru, do samotného hlavního stanu PASTi… Přeložil Petr Caha.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1996 , PolarisOriginální název:
The Warlock Wandering, 1986
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čaroděj putující. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čaroděj putující v seznamech
v Přečtených | 50x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 72x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
2001 | Nálet bez návratu |
1995 | Čarodějem sobě navzdory |
1997 | Úniková rychlost |
1995 | Vzkříšení krále Skřeta |
1995 | Čaroděj odpoutaný |
Manželé Gallowglassovi procházejí časoprostorovou bránou hluboko do minulosti, aby nám dali vzpomenout na postavy a události, zaznamenané v prologu Gramaryeského cyklu, Únikové rychlosti. Dostáváme se tak znovu na vězeňskou planetu Wolmar, poklábosíme s básníkem Todem „Whitey“ Tambourinem, zavzpomínáme na Dara a Lonu a podíváme se i na Terru, kolébku veškerého lidstva. Jestliže se předchozí kniha série vyznačovala výrazným odklonem od satirické nadsázky, Čaroděj putující toto Stasheffovo snažení transformuje do velice podivné parodie. Otrantské divadélko s Drákulou nebo snění o Addamsově rodině jsou úlety, které průměrně inteligentní jedinec skousne jen s velkým sebezapřením. Cesta k literární nesmrtelnosti nebo totální autorovo zoufalství? Já to vidím na druhou možnost. V některých chvílích jsem se musel hodně přemáhat, abych knihou nemrštil o zeď. Přidáme-li plytké epizody na Wolmaru, je zaděláno na katastrofu. Tři hvězdy zachraňuje jen poměrně vyšlechtěné finále na Zemi v hlavním stanu PASTi. Bez nich bych to viděl na pohřební průvod.