Králova komnata přehled

19.03.2018

!!! POZOR SPOILERY !!!

V druhém dílu nám autorka předhazuje dalšího záporáka, kterým je pan de Louvois. Ten je zde líčen jako nehorázný parchant, který se násilím zmocňuje nevinných panen a ukájí na nich své zvrhlé choutky, prase, které ženu přiváže k posteli a ještě jí dává omamné prostředky do jídla, aby se znásilnění nemohla bránit.Je pravda, že žádnou z vykreslených postav osobně neznáme, a třeba taková paní de Montespan byla dle pamětníků skutečně oduševnělou, vtipnou a chytrou ženou, nechce se mi ale věřit, že pokud autorka vycházela z reality, že by si panovník někoho takového držel u sebe, byť by ten pán byl sebevíc schopný ministr.

Do děje tentokrát zasahuje (ovšem velmi zřídka a jen, když po ruce není hlavní hrdina) komisař Desgrez. Jeho účast však je spíše úsměvná a vzbuzuje ve mně dojem, že autorka potřebovala ještě nějakého policistu do počtu, a tak sáhla zrovna po něm (mimochodem - po celou dobu je titulován pouze příjmením). Jeho scénky na mne působily dojmem českých kriminálních seriálů - kolegové krafají v kanceláři, když nemají co dělat, a svého nadřízeného titulují označením "šéf". K dokonalosti té iluze mi ještě chybělo, aby jeden z pánů označil La Reynieho slovy "náš starej dneska prudí" .

Znalost reálií, kterou bych u jedničky byla schopna odpustit díky rodící se lásce mezi Charlottou a Delalandem, jsem ve dvojce již tolerovat nedokázala. La Reynie je zde líčen jako bezdětný vdovec, který Delalanda miluje jako by to byl jeho vlastní syn. Přitom La Reynie měl syna a dceru... Autorka knihu psala poměrně pozdě (první díl byl dopsán 2008) a i když zpětně nemám představu, nakolik byl tehdy internet v plenkách, La Reynie byl jistě zpracován v nějakém encyklopedickém hesle již tehdy a šlo jen o to, zajít si do knihovny a načíst si pár slovníkových hesel.

Nejvíce mne pobavilo, když ke konci knihy policejní ředitel zachraňuje hlavní hrdinku a jako akrobat vyskočí na schůdky kočáru, aby o pár stránek dál díky svému věku už nestihl dívku dohnat, když v zoufalství utíkala v Chateletu ze schodů - ještěže Desgrez (cituji) měl dlouhé nohy a běhal rychle.

Kdybych byla výrazně mladší, tak by se mi kniha asi líbila podstatně víc, takhle jí nedokážu odpustit nedotaženost a skutečnost, že uváděná historická fakta stojí na hliněných nožkách. Milostná linka je ve dvojce poměrně v pozadí, tentokrát se řeší rodinné Charlottino dědictví, o které vlastně celou dobu jde, a i když je na konci happyend, za nejvýraznější prvek knihy považuji rozhovor s králem, při kterém se odhalí Charlottin původ. Ostatně po této scénce je pojmenován celý druhý díl.

A když už jsme u názvů - název série "Čas travičů" je značně zavádějící. První kniha se sice odehrává na sklonku Travičské aféry a obsahuje nějaká ta fakta, např. účast paní de Montespan v aféře zde však není vysvětlena (přestože hrdinka na začátku knihy byla svědkem mše konané na těle nahé blonďaté ženy, která si žádala královu lásku). Druhý díl už má s travičstvím společnou jen postavu rytíře de Lorraine, o kterém nikdo nepochybuje, že otrávil Henriettu Anglickou, a který je zde po Louvoisovi a mme de Maintenon dalším padouchem.

EDIT: Tak včera jsem zjistila, že v Travičské aféře skutečně figuroval jakýsi Delalande, byl to abbé, ale bohužel stál na té "špatné" straně :-D. Mimochodem - docela mne mrzelo, že některé dějové linky zůstaly nedokončené. Nejen ta, co se týkala vztahu Charlotty k La Valliérové, ale co třeba Albanova milenka - herečka??