Čas zabijáků přehled
Henry Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355844/mid_cas-zabijaku-6t3-355844.jpg
5
6
6
Čas zabijáků můžeme vnímat coby oslavnou píseň na Rimbauda, na mládí a nevinnost, jako konfrontaci jednoho umělce s druhým, jako temnou vizi budoucnosti i jako kritiku umění dvacátého století. Eseje představují Henryho Millera jako pronikavého a odvážného myslitele, bořitele model, obhájce zázračnosti života a proroka nadaného ostrou jasnozřivostí. Civilizační zlo a ideologické bludy své i naší doby pojmenoval s nemilosrdnou přesností a v nadčasové perspektivě, a směle se tak zařadil k velikánům západního myšlení. Henryho Millera známe především jako autora autobiografických románů, avšak nemalou část jeho díla lze označit za esejistickou. Tak tomu je i u Času zabijáků: studie Rimbauda, dvojité „eseje“, kterou napsal v polovině čtyřicátých let poté, co jej uchvátilo dílo Arthura Rimbauda. Ačkoli má však kniha v podtitulu slovo „studie“, nejde o literární kritiku v pravém slova smyslu, jakou Miller nikdy ani nepsal, ale spíše o srovnání sebe samého s francouzským básníkem. Miller se v knize sice pokouší o osobitý výklad Rimbaudovy poesie, avšak ten rozhodně není jeho hlavním cílem. Rimbaud mu primárně slouží jen jako prostředek k dalšímu sebehledání, jako zvětšovací sklo při odhalování vlastní identity.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Biografie a memoáry
Vydáno:
2017
,
Dauphin
Originální název:
The Time Of The Assassins, 1956
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čas zabijáků. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čas zabijáků v seznamech
| v Přečtených | 9x |
| v Knihotéce | 7x |
| v Chystám se číst | 10x |
| v Chci si koupit | 5x |
Štítky knihy
eseje americká literatura francouzská literatura autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 1991 |  Obratník Raka |
| 2002 | Pod střechami Paříže |
| 1994 | Sexus |
| 1992 | Obratník Kozoroha |
| 1991 | Tiché dny v Clichy |
Dost zvláštní kombinace, Miller a Rimbaud. Oba autory mám poměrně načtené a oběma jsem také věnovala spoustu svých myšlenek a přesto by mě nenapadlo dávat je do souvislosti. Možná proto, že božský rošťák je u mě dlouhá léta někým, k jehož dílu vzhlížím a jehož životní osud mnou pohnul - a naopak Miller je autorem, jehož díla jsou u mě dost nevybalancovaná a životně zcela mimo, ovšem jehož stejně i přes svou kritiku dále čtu, takže na něm asi něco bude. Čas zabijáků je dílem, kde se projevují autorovy klady i nedostatky, nebo tyto rysy, jak je hodnotím já ze svého pohledu. Pozadí knihy a myšlenková provázanost jsou pro mě jako čtenáře dosti úmorné a přijde mi, že se v nich autor ztrácí (což je možná jen snaha vychrlit vše), na druhou stranu sem tam probleskne názor, který je mi blízký nebo naopak pohled, který mě zatím nenapadl a proto se stává zajímavým.
Do komentářů úryvky z knih takřka nepíšu, ale nyní jsem nucena zdůraznit tuto pasáž:
"Rimbaud byl živoucí sebevraždou. Tím neúnosnější je to pro nás! Ve slušnosti mohl s životem skoncovat ve svých devatenácti, ale ne, on si jej protáhl, a pomocí bláhově promrhaného života z nás udělal svědky smrti zaživa, kterou si sami způsobujeme."
Z tohoto mrazí. O to více, že to může hrozit každému z nás, pokud se k tomuto osudu již minimálně v nějakých aspektech svého života neřítíme, aniž bychom si všimli.