Černý obelisk (1957) | Databáze knih

Černý obelisk přehled

Černý obelisk
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192905/cerny-obelisk-YBY-192905.png 4 1429 1429

Německo roku 1923. Bouřlivá vlna inflace zavedla mladou výmarskou republiku do hluboké krize - hospodářské i mravní. V neklidné době po nedávno prohrané válce se odvíjí osudy Ludvíka Bodmera, básníka a varhaníka, který dříve býval učitelem a nyní si vydělává jako prodejce náhrobků, Jiřího, Ludvíkova kamaráda z války a zároveň zaměstnavatele, Isabely, jež je ztělesněním čisté, romantické lásky, a pestré mozaiky dalších obyvatel malého města, od dobráků přes šmelináře až po nebezpečné přívržence nastupujícího nacismu.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Lidová demokracie
Originální název:

Der Schwarze Obelisk, 1956


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Černý obelisk. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (133)

Vituss
07.03.2025 1.5 z 5

Nevím nevím, jak tak čtu ty pochvalné komentáře, tak mám pocit, že jsem snad četl jinou knihu nebo nějaké jiné vydání. Kniha dle mého názoru nemá žádný spád ani děj, jde o nekonečné dialogy mezi těžko zapamatovatelnými postavami. Dialogy jsou málo uvěřitelné (že by se běžní lidé spolu bavili o smyslu života a podobných filozofických otázkách?), postavy jako by se nevyvíjely. Od historického románu jsem čekal také trochu více dobových reálií a faktů, nicméně kromě pár zmínek o A. Hitlerovi jsou to v podstatě (pro mne nezajímavé) dějiny každodennosti. Za mne nejslabší Remarqeův román.

žlučníkář
24.02.2025 5 z 5

Tak přemejšlím, co mám od Remarkovic Marušky nejvíc nejrači. Jednou za pár let si těma knížkama listuju a tu jsou to tři kamarádi, tu zase vítěznej oblouk a teď zrovna je to třeba černej obelisk. Klid na západní frontě to nikdy nebyl, což mě vede k zamyšlení. Akorát jsem dost slabomyslnej a nedokážu myšlenku udržet. Je to tím, že jsem závislý na jagerteee a mám ho už dost omezenou zásobu. Ach bože, co si počnu?

Uf, to mi nahnalo hrůzu z budoucnosti, ale zpět k obelisku. Ten stojí v zahradě pohřební služby mezi dvěma válkama. Inflace se roztáčí tak, že ta naše, na kterou se tolik nadává, nesahá tý jejich ani po plíseň na nohou, a tím pádem vůbec nevíme, co je to ta bída. Koukáme do pohřebního ústavu, kde se prodávaj pohřby, náhrobky a bokem se tam jede činnost, která se mi v tý bídě docela líbí. Prachy vydělaný dneska se musej okamžitě utratit, protože zejtra už nebudou mít žádnou cenu. Nespokojenost lidí roste a otevírá dveře novýmu režimu, ve kterým určitě najde uplatnění bratr majitele ústavu, kterej je imbecil první kategorie. Pak se tam začnou vykreslovat různý sviňárny, tolik oblíbený za fašismu a komunismu. Šmarjá, doufám, že nás nic takovýho už nečeká, ale na to se nedá spolehnout, když nespokojenost všude roste.

Protože jsem se dostal někam, kde nevím co dělám a ani jak z toho ven, tak to asi šmahem ukončím. Můžu k tomu říct akorát to, že se to čte úplně samo, odsejpá to jako cukr a přes všechno to momentální, minulý i budoucí svinstvo, je tam i zábava. Dávám tomu plnou palbu z plný palby.


Rozari
28.10.2024 5 z 5

Můj první a zatím jediný Remarque. Knihu jsem vytáhla z kontejneru na papír (jak může někdo vyhodit knihu?), vydání z roku 1975. Škoda, že Němců po 1. světové válce, kteří měli dost rozumu a reflexe a nenaletěli vábení toho pána s knírkem, nebylo víc. Nebo lépe, asi jich bylo i dost, ale slušní lidé jsou vždycky méně slyšet, bohužel. V tom jsme se nepoučili dosud.
Za mě super. Přečtu si i další Remarqueovy knihy, nechápu, proč jsem se mu doteď vyhýbala!
Vřele doporučuji.

všechny komentáře

Související novinky (1)

Knižní novinky (14.8. - 28.8.)

14.08.2017


Citáty z knihy (3)

Každý prožitý den zkracuje o den i tvůj život.


„Pojď,“ říkám. „Pojď, Isabelo. Nikdo neví, čím je a kudy a kam jde. Ale jsme spolu a to je všecko, co můžeme vědět.“ Táhnu ji s sebou. Když se všecko rozpadá, snad opravdu neexistuje nic jiného, než že jsme trošku pospolu, myslím si, a i to je malý podvod, protože tam, kde jeden druhého skutečně potřebujeme, tam za ním jít nemůžeme, ani mu nemůžeme pomoci. Viděl jsem to dost často za války, když jsem se díval do mrtvých tváří svých kamarádů. Každý má svou smrt a musí si ji zemřít sám a nikdo mu při tom nepomůže.


„Ze všeho, co člověk přežije, se stane dobrodružství. Je to k blití! A čím byla válka strašnější, tím větším dobrodružstvím se stává ve vzpomínkách. Dokonalý úsudek o válce si můžou udělat jen mrtví. Jen oni ji prožili celou.“


Kniha Černý obelisk v seznamech

v Právě čtených25x
v Přečtených2 447x
ve Čtenářské výzvě104x
v Doporučených159x
v Mé knihovně930x
v Chystám se číst354x
v Chci si koupit56x
v dalších seznamech5x