Léto s vůní čerstvého chleba přehled

28.04.2024

Pro mne je tato kniha opět krásné a milé pokračování z Cornwallu a s prvním dílem si v ničem nezadal. Autorka píše moc pěkně a čtivě.
Život v majáku, starosti ostrovanů, nádherná příroda, divoké a neodpouštějící moře...
Nesmím zapomenout na roztomilého papuchalka Neila.
A opět na konci skvělé recepty.

V tuhle chvíli měla chuť sedět ve svém orlím hnízdě neboli obýváku na vršíčku věže, popíjet čaj, přikusovat sýrovou kroucenou tyčku a prostě odpočívat a vychutnávat si výhled – na moře, neustále proměnlivé; na mračna ženoucí se tak blízko, že by si na ně mohla sáhnout; na vybledlou zeleň a hněď rybářských loděk houpajících se na vodě, zatížených vzadu navijáky a sítěmi a jevících se oproti široširé mořské hladině drobounce a křehce.

Dnešní jarní den už ani nemohl být jasnější. Na jaře si Polly nedovedla představit, že by žila jinde než v Mount Polbearne. Ne že by ale v létě nezažívala stejné pocity. Léto zase přinášelo rachocení kyblíků a lopatek, vůni opalovacích krémů, zmrzlinu a ztracené dětské sluneční brýlky z růžového a modrého plastu, pečlivě vyskládané na přístavní zdi pro případ, že se pro ně jejich majitelé vrátí. A líbil se jí podzim, kdy přijížděli surfaři, aby si v černých oblecích připomínajících tuleně užili vln poblíž místního vlnolamu, a pak se zmrzlí a vyhládlí objevili u ní v pekárně. V tom čase, kdy už se po letních prázdninách děti vrátily do škol, a byl větší klid, podávala i kávu a polévku. A měla ráda zimu, kdy bývalo tak větrno a mrazivo, že nemělo smysl vycházet, takže zatímco venku zuřily bouře, choulili se k sobě s Hucklem ve svém orlím hnízdečku...

Nechal se částečně omámit pocitem vlastní prospěšnosti. Uvěřil, že vydělá peníze i pro farmu, uvěřil, že potřebují hezké věci, nebo dokonce luxusní. Ne že by hezké věci nebyly důležité; to Polly ví. Ale nejsou tak důležité jako to ostatní, co mají.
Přemýšlel o Candice s Ronem, jak s vážným výrazem na tvářích tvrdě vydělávají a bezohledně utrácejí a plní garáž lyžemi, sněžnými skútry či vychytávkami k bazénu a do rámečků si vsazují fotografie z drahých turistických destinací, jako by si odškrtávali další políčko v jakési pomyslné životní soutěži, v níž ani neví, proti komu hrají, ani jaká jsou pravidla, kromě jediného, které nikdo z nich nebere na vědomí, že totiž nejbohatší veřejně známí lidé zpravidla patří k nejnešťastnějším.