České právní dějiny přehled
Ladislav Vojáček , Karel Schelle , Vilém Knoll
Publikace pocházející z autorské dílny renomovaných právních historiků je nejnovějším zpracováním národních právních dějin. Jedná se o doposud nejkomplexnější zpracování dané problematiky. Kniha obsahuje podrobné pojednání o státních a právních dějinách na území České republiky od nejstarších dob do rozpadu Československa. Od publikací tohoto typu se liší jak svou strukturou, neboť vývoj státu a vývoj práva jsou sledovány odděleně, tak i svým časovým vymezením, neboť výklad je doveden až do současnosti. Kniha je rozdělena do sedmi částí. V první je popsán vznik státu a práva na našem území. V následujících dvou částech se čtenář setká s problematikou feudálního státu a práva do roku 1620. Hlavní pozornost autoři věnovali pochopitelně období pro rozvoj moderního státu a práva nejdůležitějšímu, tedy letům 1620–1948. Poslední dvě části obsahují rozbor vývoje v období tzv. socialistického Československa, tedy totalitního státu a práva. Kniha je doplněna přehledem panovníků v českých zemích a obsáhlým seznamem literatury. Jednotlivé kapitoly jsou průběžně doplňovány ukázkami dobových památek.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize České právní dějiny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
I n u… Je to učebnice. Je to učebnice dějin. Asi se apriori nepředpokládá, že se u toho budete bavit, to beru. Na straně druhé by se dalo očekávat, že to bude alespoň trochu dobře napsané a že v tom třeba nebudou… no chyby. Což je ovšem také jakýsi apriorní předpoklad, který naprosto není podložen realitou, ještě jsem nečetl učebnici, kde by chyby nebyly. To máte tak, když coby vytížení profesoři napíšete dlouhý text a pak ho dáte na korekturu bakalářům na bohemistice. Oni se snaží, ale všechno vychytat nemohou.
A jistě, kniha obsahuje ohromnou masu informací, které se hodí. Lze zpochybňovat význam výuky dějin na právech, ale jen do té míry, že patrně neexistuje důvod, proč se učit támhle o zemských deskách a o Vladislavských zřízeních. To, buďme k sobě upřímní, nemá praktický dopad na úpravu de lege lata a v úvahách de lege ferenda to také nepomůže. O Obnovených zřízeních zemských se již patrně má smysl bavit, o konstitucích 19. století stoprocentně, První republika se odráží v platné úpravě a v První republice byly dozvuky konstitucionalismu 19. století. Nemá smysl zpochybňovat znalosti 20. století, ta je samozřejmě sakra důležitá. Když se bavíme například o občanském zákoníku 1964, který je stále živý v právní praxi, když ne v právním řádu, musíme nezbytně znát Střední zákoník. Čili, jsou to informace zajímavé, a dokonce i důležité, ostatně stejně jako celý ten předmět (České a československé právní dějiny novověku – povšimněte si toho novověku a stejně musíme umět systematiku středověkého práva, která je nad to, že je zbytečná, i nudná.). Avšak…
Ono to opravdu musí být i nějak napsáno. Publikace je rozdělena na vývoj státu a na vývoj práva. Ač chápu praktické rozdělení do těchto dvou skupin, dělá to trochu neplechu. Nelze vykládat o státu bez práva a o právu bez státu. Takže se vám to neustále opakuje a nakonec v právu dostáváte strašně malé množství nových informací o právu samém, protože vám to prostě poví už ve státu. Pak se divme, hle, 700 stran. Navíc tato repetetivnost vede k narušování plynulosti a navýšením množství stran k tendenci snižovat množství reálně zajímavých informací, protože by to pak bylo moc dlouhé. Což vede k tomu, že sice něco čtete, ale prd tomu rozumíte, protože prostě není prostor pro vysvětlování. A řeknete, 12 přednášek a 12 seminářů, to je přeci hodně! Prd. Není. To není nic. V takovém rozsahu se dokážete vypořádat sotva s takovou, řekněme, čtvrtinou materie. Navíc kniha obsahuje relativně malé množství informací o polistopadovém vývoji. Ano, ten tak nějak chápeme z úpravy de lege lata, ale člověk by o tom přechodu ocenil více informací. Přeci jenom, někteří z nás se narodili až v tomto tisíciletí a nemohou tak na dmeokratizaci vzpomínat z vlastní zkušenosti, na školách se to na druhou stranu neučí, protože to přece není žádná historie. Opravdu bych ocenil více informací k tomuto tématu.
Vím, jsem kritický. Nic proti knize ani autorům, jedná se prostě o učebnicový průměr, což je při nemalém rozsahu vlastně celkem dobré. Nadto faktem zůstává, že tu vznikla potřeba narvat vývoj od 2. poloviny 9. století až do demokratizace v devadesátých letech, což prostě není jednoduchý úkol a lze tak ocenit, že se vůbec někdo do něčeho takového dokopal.
A abych byl zcela otevřený, tento komentář jsem napsal před zkouškou (tu jsem si dal hóóóódně pozdě, protože raději projdu občanem, římanem, mezinárodkem a politologií, než abych hned šel do dějin…). Pokud pod tímto řádkem najdete nějaké sprosté slovo, bylo tam doplněno po zkoušce kterou jsem rupnul, čili to neberte vážně.
Ha! Nerupnul jsem!
Zajímavé čtení. Spíš na dlouhé zimní večery jako počteníčko souvislostí. Chybí mi zase schématičnost pro přípravu na zkoušku.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha České právní dějiny v seznamech
v Přečtených | 10x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Četla jsem pouze části knihy a to v rámci přípravy na průběžné testy a pak jsem se na určitá témata dívala i před zkouškou teda...
Ta učebnice sama o sobě není špatně napsaná. Je to povětšinou srozumitelné a dá se to číst. Co mě ale štvalo byla systematika. Od jednoho období se skáče k druhému a pak se zase vracíme k tomu prvnímu... Lepší by bylo popsat jedno období ze všech hledisek a pak teprve přejít k dalšímu.
Další co vytýkám je množství nepodstatností a detailů ve státní správě apod. Taková Česká dvorská kancelář mě bude děsit asi ještě dlouho. Navíc tyhle informace se nechtějí ani na zkoušce...
Nicméně k průběžným testům učebnici vřele doporučuji. Ke zkoušce se však hodí už méně.