Cesta k člověku: Povídky z Krkonoš přehled
Josef Šír
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486898/bmid_cesta-k-cloveku-6ts-486898.jpg
5
3
3
Deset povídek z Krkonoš od Josefa Šíra, spisovatele a pokrokového učitele, vlastence a významné osobnosti Krkonoš, doplněné o kontext Šírovy tvorby, jeho životopis a knižní bibliografii i slovníček krkonošských i archaických výrazů. Obsahuje povídky: Bouře, Štěstí, Život za život, V mlhách, Pepík pohádkář, Úsměv, Láska, Komedie osudu, Pokuta, Krédo.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cesta k člověku: Povídky z Krkonoš. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
směska povídek. všehochuť. od syrového sociálního bídně chalupnického "štěstí" a "život za život" přes poeticky náladovou "bouři" po pitomou bukolickou harlekýnku. marketingově se používá "krkonošský klostermann".
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cesta k člověku: Povídky z Krkonoš v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1908 |  Krkonošské povídky |
| 1974 | Pašerák a jiné povídky z hor |
| 1932 | Povídky z Krkonoš |
| 1933 | Tkalci |
| 1934 |  V horské škole |
Je skvělé, že si někdo na Josefa Šíra vzpomněl (velká pochvala Krkonošskému muzeu ve Vrchlabí a jilemnickému nakladatelství Gentiana) a po půlstoletí od posledního výboru vydal další soubor povídek, navíc v tak pěkném, pečlivém a důstojném provedení, včetně lákavých ilustrací, doslovu, medailonu autora, soupisu děl a slovníku nářečních výrazů. Povídky jsou vybrány velmi dobře a ukazují šíři tematického i formálního rozpětí tohoto neprávem zapomenutého spisovatele i jeho mistrovství. To spočívá podle mě především ve skvěle rozehraných dialozích, ve kterých se odráží nejen vnitřní napětí situace a psychologie postav, ale i jejich specifický jazyk, způsob myšlení, životní zkušenosti, denní starosti, duševní obzory atd. – zkrátka celý mikrosvět krkonošského podhůří. Je to skutečně etnografická literatura v tom nejlepším slova smyslu, která (jak jsem si díky tomuto výboru uvědomil) rozhodně není romantická, ale kriticky, někdy až naturalisticky realistická. Dokumentární hodnota Šírova psaní se ukazuje také v zobrazení proměn Krkonoš s rozvojem turismu a zvlášť cenné je barvité zachycení katastrofální povodně na Labi ve Špindlerově mlýně z roku 1897 (v povídce, kterou předchozí komentátor označuje jako "pitomou harlekýnku"). Je trochu škoda, že zdaleka ne všechny nářeční výrazy lze ve slovníčku najít, takže občas se význam řečeného ztrácí, ale na celkovou srozumitelnost to rozhodně vliv nemá. Šírovy povídky mám rád i proto, že v nich vidím velmi přesně a tak neuvěřitelně živě krajinu svých předků, kam pořád rád jezdím, i když už jen jako návštěvník zdaleka. Jsem rád, že si mohu přidat dalšího spisovatele do svých Oblíbených. A na závěr přidám jeden hezký úryvek:
Smrk se nachýlil a s praskotem se skácel k zemi. Větve se lámaly, vzepřely se do země, smrk se ještě zvednul asi na metr zpátečním odrazem, jako by se se bránil, ale v okamžiku již ležel nehybně.
"Tak vidíte, že nám lehne, kam chcem. Už je po tobě, chlapíku! Ležíš, ležíš! S námi to nebude jinačí" rozumoval Lukeš.
Malíř se zamyslil. Povalení silného stromu jaksi ho dojalo.
"Z toho smrku bych nechtěl prkna na truhlu, až umru!" řekl Hanč.
"Proč?" otázal se malíř.
"Má mnoho suků. Suky vypadnou a truhla by byla děravá, foukalo by do ní!" žertoval Hanč.