• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 20 knih

Nové komentáře u knih Josef Šír

Robotou života

„Třetí povídkový soubor, který jsem od autora přečetl, a nezbývá než si Josefa Šíra přidat do oblíbených, vlastně srdečních autorů. Zatím jsem nečetl autora, který by v dialozích i vyprávěních postav dokázal tolik vyjádřit. Nemusí nic moc popisovat, líčit a dramatizovat, prostě "jen" nechá lidi mluvit. A v tom jazyce je úplně všechno – osobní psychologie, venkovská rázovitost, životní zkušenosti i generacemi načerpaná moudrost a vlastně i celá ta podhorská krajina se všemi, kteří tu kdy žili, i s každým západem a východem slunce, který sem kdy přes kopce přinesl střídající se světlo i stín. A zvlášť mě chytlo za srdce, když jsem v jedné z povídek zcela jasně rozpoznal ves svých předků. Akorát si myslím, že by se neměly novější a úplně jiné výbory vydávat pod názvem výboru staršího, je to matoucí – první vydání této knihy obsahuje úplně jiné povídky a jde tedy o dvě různé knihy, ačkoli je tu máme pod jedním názvem. Můj komentář se vztahuje ke knize z roku 1979.“... celý text
— witiko

---

Cesta k člověku: Povídky z Krkonoš

„Je skvělé, že si někdo na Josefa Šíra vzpomněl (velká pochvala Krkonošskému muzeu ve Vrchlabí a jilemnickému nakladatelství Gentiana) a po půlstoletí od posledního výboru vydal další soubor povídek, navíc v tak pěkném, pečlivém a důstojném provedení, včetně lákavých ilustrací, doslovu, medailonu autora, soupisu děl a slovníku nářečních výrazů. Povídky jsou vybrány velmi dobře a ukazují šíři tematického i formálního rozpětí tohoto neprávem zapomenutého spisovatele i jeho mistrovství. To spočívá podle mě především ve skvěle rozehraných dialozích, ve kterých se odráží nejen vnitřní napětí situace a psychologie postav, ale i jejich specifický jazyk, způsob myšlení, životní zkušenosti, denní starosti, duševní obzory atd. – zkrátka celý mikrosvět krkonošského podhůří. Je to skutečně etnografická literatura v tom nejlepším slova smyslu, která (jak jsem si díky tomuto výboru uvědomil) rozhodně není romantická, ale kriticky, někdy až naturalisticky realistická. Dokumentární hodnota Šírova psaní se ukazuje také v zobrazení proměn Krkonoš s rozvojem turismu a zvlášť cenné je barvité zachycení katastrofální povodně na Labi ve Špindlerově mlýně z roku 1897 (v povídce, kterou předchozí komentátor označuje jako "pitomou harlekýnku"). Je trochu škoda, že zdaleka ne všechny nářeční výrazy lze ve slovníčku najít, takže občas se význam řečeného ztrácí, ale na celkovou srozumitelnost to rozhodně vliv nemá. Šírovy povídky mám rád i proto, že v nich vidím velmi přesně a tak neuvěřitelně živě krajinu svých předků, kam pořád rád jezdím, i když už jen jako návštěvník zdaleka. Jsem rád, že si mohu přidat dalšího spisovatele do svých Oblíbených. A na závěr přidám jeden hezký úryvek: Smrk se nachýlil a s praskotem se skácel k zemi. Větve se lámaly, vzepřely se do země, smrk se ještě zvednul asi na metr zpátečním odrazem, jako by se se bránil, ale v okamžiku již ležel nehybně. "Tak vidíte, že nám lehne, kam chcem. Už je po tobě, chlapíku! Ležíš, ležíš! S námi to nebude jinačí" rozumoval Lukeš. Malíř se zamyslil. Povalení silného stromu jaksi ho dojalo. "Z toho smrku bych nechtěl prkna na truhlu, až umru!" řekl Hanč. "Proč?" otázal se malíř. "Má mnoho suků. Suky vypadnou a truhla by byla děravá, foukalo by do ní!" žertoval Hanč.“... celý text
— witiko

---

Pašerák a jiné povídky z hor

„Pokud se Josefu Šírovi říká "krkonošský Klostermann", je to na jednu stranu velmi trefné, ale na druhou stranu skutečnosti velmi vzdálené – zatímco Klostermann to marketingově uměl, byl ve své době a dodnes je velmi čtený, ctěný a obdivovaný jako "básník Šumavy", literárně skromnější (a asi o deset let mladší, ale dříve zemřelý) Josef Šír byl a je dodnes znám jen mezi místními patrioty. Z literární historie se vytratil, nebo spíš ho ani nestihla adekvátně zaznamenat. Patrné je to i v tom, že za poslední půlstoletí vycházejí Klostermannova díla v bezpočtu reedic a výborů, Josefu Šírovi vyšel nově jen výbor "Cesta k člověku: Povídky z Krkonoš" (2020). Důvodem je jistě i to, že zatímco Šumava je turistický trhák, Šírovo Podkrkonoší není zdaleka tak prvoplánově atraktivní, aby každého zajímalo, jak se tam před sto lety žilo. A protože mám Klostermanna rád, ačkoli Šumava mi není tak blízká, byl jsem zvědav na víceméně zapomenutého spisovatele, který naopak psal o kraji mých předků. A to srovnání se i z literárního hlediska opravdu nabízí. Oba jsou vynikající, ale každý trochu jinak. Zatímco Klostermann byl talentovaný vypravěč, který to se svým čtenářem uměl a využíval nejrůznějších literárních fines, Šír byl především nijak se nestylizující, neromantizující a nekompromisní dokumentarista, který na čtenáře zas až tolik nehleděl a především mu šlo o to, vystihnout a zachytit opravdovost. Tam kde Klostermann krásně a poutavě "vypravuje o Šumavě" (a obrací se se spíš na městského čtenáře a turistického milovníka staré Šumavy), Šír prostě "píše Podkrkonoší" takové, jaké v jeho době bylo, především očima svých postav, současníků a krajanů. Děj se velmi často odehrává ve skvěle zachycených dialozích (včetně nářečí, rčení a všech řečových zvyklostí a zvláštností), ve kterých se čtenář musí trochu zorientovat, aniž by se z nich ztrácely jemné psychologické odstíny. Především práce s živým, mluveným jazykem a důraz na autenticitu situací, postav a jejich životních starostí i radostí je něco, čím Šír nijak nestojí za slavnějším Klostermannem pozadu a možná v tom byl i na svoji dobu odvážnější a experimentálnější. To, co oba autory spojuje, je nefalšovaná láska ke svému kraji a obdiv a úcta k nelehkému životu jejích obyvatel. Pokud máte rádi Klostermanna a zajímá vás i horský kraj na opačné straně Čech, najděte si i Josefa Šíra.“... celý text
— witiko

---

---

Cesta k člověku: Povídky z Krkonoš

„směska povídek. všehochuť. od syrového sociálního bídně chalupnického "štěstí" a "život za život" přes poeticky náladovou "bouři" po pitomou bukolickou harlekýnku. marketingově se používá "krkonošský klostermann".“... celý text
— LukasB.453

---

Tkalci

„Půjčeno z knihovny kvůli povídce ze světové války Spiritiste. Čekala jsem v ní příběh z hor i války a pomocí spiritistickych seanci odpovědi na otazky a hledání synů a příbuzných, ale nestalo se tak. Nikdo nikoho extra nehledal a ještě spiritismus vyvracel. Samotná povídka Tkalci mne však výše uvedené vynahradila. Byl barvitejsi. Boj tkalcu za vyšší mzdy, podrazy mezi nimi, pojišťovací podvod, nevěra manžela, alkoholismus manzelky.“... celý text
— Lili2