Lili2 komentáře u knih

Souhlasím s níže uvedenými komentáři. Kniha si zaslouží lepší stylistickou úpravu. Byla jsem tedy zklamaná, nicméně že bych se nic nedozvěděla o éře udavačství a lidských osudech s tím spojených, nemohu říci.

Neurazilo ani nenadchlo, neboť sloh byl jakýsi kostrbatý, autor odbíhal od toho daného děje, místa a času někam jinam. Nato,že on sám je mj. i autorem scénářů, tak toto dílo je po stránce zpracování divné. Jsou daleko lepší autoři.

Tak tohle bylo tedy sousto! Je nutné číst mezi řádky a mrknout se na Wikipedii a strýčka Googla. Hahaha Monolog , ten se vyznamenal .

Chtěla jsem si čtení spestřit lahvinkou něčeho ostřejšího, ale udělalo se mne špatně hned na začátku. Odstrašující případ. Až druhý večer, když už jsem byla začtená za polovinou knihy, jsem si dala Proseco. Pak jsem si pustila Ve znamení Raka.
Ten film, o kterém píše v závěru knihy, a který hrál pod parou, nevím zda to byl právě Ve znamení ...., tam běžel kolem sanitky, nikoliv z a s kufříkem, a mluvil zde. Že by to byl ten o tom Kašparovi? Ale to zase neodpovídá časově. Podle mě v těch odmašťovnach byl od r. 1964.
Asi si ho oblíbil rejža Herz, že ho obsazoval do asi 4 filmů.
Černik ve své biografii nevzpomíná na Večerní Brno.

Pěkná autobiografie - a těch jmen, bože !!!!!!! Některé jsem znala a získala jsem zde mustr na další knihy. Líbilo se mně, jak pohotově to autor nandal na nějakém aktivu Pavlu Kohoutovi .... něco v tom smyslu, že chlap, který si nic nedokáže s ženou vyříkat z očí do očí, ale přes knížky, je špatný chlap, a jestli je pravda alespoň desetina toho, co o něm napsala jeho dcera, tak je i špatný otec... cha, cha, cha. Pan Mervart je velice sečtělý a díky svým profesím v tomto směru má spoustu kamarádů a známých.

Četla jsem rozšířené vydání z roku 1994 a za mě teda chaoticky uspořádané.
Čekala jsem spíše životopis, za ním osudy pacientů, a nakonec recepty. No, moc jsem si tedy nepocetla.

No, začátek krkolomný, konec pěkný, a mezi tím chyba, a to: Jestliže někdy v r. 1967 za nimi přijeli příbuzní ze západního Německa, tak Franz s největší pravděpodobností nemohl mít v té době auto ala Knightraider. To se mi nezdá, a že by v té době jim dovezli hromadu tzv. Kanadských žertíků, to mne tam taky neštimulovalo. Das ist ales.

Nebavilo!!! Námět zajímavý - prostředí v rodině STBaka, jejichž syn je adoptovaný, resp.vzitý někomu z porodnice v 69.roce, což se po otcové smrti po revoluci dozví a pátrá po předcích. Ale ten sloh, styl a všechno co s tím souvisí mne byl odporný, pro mě zbytečně moc roztahaný a blbý - viz popis jeho pokus o navázání sblížení s "gymplačkou". Nedočtu.

Škoda, že se autorka hned v úvodu pochlubila tím, že příběh je vymyšlený, ale to slohové zpracování tomu stejně odpovídá, tedy nic moc. Celý ten příběh pak působil divoce až nevěrohodně. To Páté jablko bylo lepší.

Už toto píšu potřetí, vždy se mne komentář zobrazil 2x. Nuže:
Krásným humorným slohem napsáno, je vidět, že to napsal profesionál. Jsem Brňacka, leccos pamatuji, i když o 11 let mladší. Jenom Coca-Cola za mě už teda stala 5,50 Kčs, což byl litr plnotuc.mleka homogenizovaného a DELI tyčinka. Pipi gril pamatuji, tam mj.prodavali smažák v housce za 4 Kčs, a Sputnik? Tam jsme o sobotách v zimě chodívali po plavču. Já dostala jahodový koktejl za 3,80 Kčs.
Též jsem měla lampion na baterku a žárovku. Tuzex si také pamatuji, jak v Jaltě chodívaly bachraté romky a vyřvávaly "bony,marky"!! To mě je autora nesmirne líto, jak ho tam nadvakrát okradli.

2 12.05.2024

Málo co nedočtu, ale toto se fakt nedalo číst. Furt dokola - vaří se, peče se a z dřívějšího života, když už to tam bylo naťuknutý, a který mě zajímal nejvíc, strašně málo a taky furt dokola. Celý divný to je.

Strhující to tedy nebylo, jenom místy napínavé. "Drobně se pousmála", to se tam fakt nemuselo tolikrát opakovat. Těch "buchet" zas tolik nebylo. Co měli také lidé jíst po válce v pohraničí, aby hlavně nasytili děcka. Hlavní hrdinka mně k srdci neprirostla, taková nemastná neslaná. A vlastně nikdo tam. Konec mně zase tolik otevřený nepřišel.
Jestli chystá autorka pokracování, tak snad ví čeho se vyvarovat - drobného pousmání a opakujících se úvah, myšlenek, vzpomínek, otázek hlavních hrdinů příběhu. Zkrátka "strhnout to". Ale na to, že je to její prvotina, tak za mě lepší než Šikmý kostel nebo to od té Horáčkové, nemůžu si ani vzpomenout co.

Přečetla jsem celou trilogii, což se u mě nestává. Je to tím, že jsem se v osudech dvou ze tří sester našla a s nimi spojeným i Pavlíčkem.

Sice dost stránek bylo spíše pro studenty psychologie a psychiatrie, ale přesto jsem to přelouskala. Doposud jsem o něm věděla od babičky, která to zase měla z rádia nebo televize či novin, že on nikdy v Americe nebyl, přesto psal ty pověstné indiánky.
No ale asi tam byl podle této autobiografie, i když se o tom nikde moc nezmiňoval, takže že by Vinetu byl taky taková část autobiografie...? Kdoví?
Z A H A L E N O T A J E M S T V Í M.........

Kniha má formát školního atlasu, což mně naprosto nevyhovuje. Navíc autor v předmluvě psal, že se nebude věnovat hospodám starších poloviny 19. století, ale utíká stejně ke středověku. Na mě je to moc rozvláčné a takové divné, asi nedočtu, budu hledat něco jiného. Škoda, knížek o Brně tohoto typu moc není oproti Práglu, a když už jsou, tak takový blbý formát.

Když to nepřečetly děcka, tak alespoň já, ač to dotáhly právě ze školy.
Pěkný příběh, dozvěděla jsem se něco o zpracování pepře, jenom ten výraz "koupelna" si mohla autorka odpustit. Říkali těm hygienickým prostorám ve starých barácích vůbec tak?

Pěkné, čtivé, živé. I když jsem měla k dispozici jenom tento II. díl, začetla jsem pomocí strýčka Googlu.

Není to můj šálek čaje, ale byla jsem ráda, že jsem tímto mohla přispět na jezevčíka v nouzi. Jsem na druhou stranu ráda, že jsem mohla nakouknout do autorovy biografie. Jediné, co mi nesedlo, bylo, že ač mladší o 7 let než já a pamatuje si bití ve škole? To si nepamatuji už ani já !!!
Soucítím s ním s tím, že asi v obou nás je stará duše, která se s tímto světem a jeho soc.sitemi neztotožňuje a trápí se v něm. Já zaklínila v 80.kach a on v 90.kach.

Na první pohled jednoduché čtení, autor těmi povídkami chtěl nejspíš říci toto:

- Nechtěně se člověk klame tím, když se žene jenom jedním směrem, jednou vidinou a představou a nevidí pak toho "pravého" člověka, potom je již pozdě,

- po návratu z ciziny po dlouhé době je člověk cizincem i ve své rodné vsi a nutí jej ji opustit znovu,

- vyhnání syna z domova, jehož nenávratu stáří lituje a doplatí na to,

- mladí lidé se loučí na dlouhou dobu, slibují si věrnost do návratu, kterou však on i ona poruší a nechtějí se a bojí se již navzájem setkat, aniž by tušili, že jim to oběma vyhovuje,

- vzpomíná muž se svým spolužákem na svou první lásku , zjistí, že se stala ženou tohoto spolužáka a ví, že je tímto sňatkem zkažená,

- jakási karma seznámila muže s dívkou, když se šel pomstít, zjišťuje, že je dcera jeho dávné lásky a soka v lásce,

- líbí se dívka, ale když se zjistí, že je na vozíku, tak se váhá...., a zda to tedy byla láska,

- jak se člověk mění během roku čekání na někoho - potom váhá, zda toho člověka vůbec chce.

Společným jmenovatelem jsou "OSUDY" a jejich mnohdy propletenost aneb co všechno může život přinést.

Tak a já jsem na rozpacích - Není to kniha samozřejmě o pivovaru, o tom je tam minimum, ale je to spíše rodinná sága. Ještě na začátku někde, kdy měl do vsi přijet strýc Mikuláš pár let po svatbě Josefa s Kateřinou, mně tam haprovaly roky, nemohla jsem se nějak dopočítat, ale budiž. Také některá jména okolí Brna jsou nejspíše vymyšlená, Zítov - je prý Domašov. V této rodině bylo krvesmilstvo - Krásná Marianna, která si brala Zlámala, je prý nějaká Josefova neteř, no a její dceru si pak bere jeden jeho syn. No a Renata si také bere svého bratrance.
Konec knihy o románcích Káti a Renaty s chlapama, Němčourem aspol., se mně nelíbil, bylo to vláčné a nezajímavé.

Horší je, že jsem na tuto knihu navázala knihou, kterou mám doma, a to Hanácká sága od Hermy Svozilové Johnové - a zde, SVĚTE DIV SE, je ta sága popsaná trochu jinak a s jinými jmény. Předně, Josefovi umře matka, proto se dá na medicínu, otec jeho hospodaří. Grunt, poté co se rodina odstěhuje kvůli novinám do Holomóce, převezme bez řečí prvorozená Lidka, která si bere rolníka. Jsem teprve ve čtvrtině knihy a už rozpačitá. Ale asi toto vyprávění bude věrohodné nebo věrohodnější - neboť herečka Světlana Svozilová - její otec podle Wikipedie má být Josef, a zde Josef je - v Pivovaru se jmenoval Jakub (Jakin).

No a naposled, progooglila jsem k rozhovoru s vydavatelkou Pivovaru, a ona říká, že Zlata Svozilová - je zde fotka Renaty - ve své knize něco tajila, jména dávala jiná, a že teda autorka nejspíš měla poměr s tím Němcem. V podstatě byla Káťou i Renatou - takto to mlžila všechno. No, ale ta Herma Svozilová Johnová má být dcera Cyrilla - takže Renata? No servus.