Lili2 komentáře u knih

Moje první Poncarová, jsem teprve na začátku a už v rozpacích - nad ní i nad nakladatelem: Větu "Když přišli hitlerovci, ve škole jsme hajlovali. Pak mě zbyli Hitlerjugend." - tady podle slova "zbyli" jsem si říkala -Aha, tak rodinu asi zřejmě neměla a měla jenom tudle tu partiju. V dalším kontextu už to slovo bylo s měkkým i. Tak jsem se dovtípila podle tohoto posledního kontextu - že ji zmlátili.
Tak do prdele, knihy jsou tak drahý, autor má svůj osobitý styl a kolikrát se to fakt nedá ani číst a ještě jsou v nich takové chyby !!!!!!!!!!!!!!!!
Pode mnou je 120 komentářů - nečetla jsem všechny, tak jestli na to už někdo upozornil, tak se omlouvám, že to opakuji.

Pěkný roman, i když byl trochu tezkopadny, mohl by být i zfilmován, i s těmi komickymi scénami, kdy Petitova u pana Ronaldse zakopne o psa a zachytí se dveří. Komicky temi svými rozmary a uminenosti pro vysokou společnost v Londýně na mě působila i lady Clonbronyova.
Hned ze začátku jsem však byla zmatená z těch spousty jmen a sem tam jsem si trochu pletla Colambre X Clonbrone, Brook X Beryll.

1 16.10.2022

Souhlasím s níže uvedeným komentářem, je to ojedinělá kniha tohoto tématu, ovšem chaoticky napsaná. Škoda.

Čteno asi před 14 lety,působilo to na mě takovým neverohodnym dojmem.

Stručně o svých schopnostech a pak k jednotlivým mariasovym kartám jejich opět stručný význam + jeden příběh ze života klientů nebo svého.
Škoda, že je tak ode mne daleko, i na její www. se nemůžu progooglit.

No jó, právník, pracháč, kurevnik a ještě si dělá prdel z lidí. Nesympatický mne člověk.
Čuměl blbě na babu, která přemýšlí, než otočí korunu v ruce. Mi
lej zlatej, takových nás je v republice víc, jestli máte alespoň intuici, a dejte si pozor, aby jste mezi nás brzo taky nezapad, kór v týdle době.
Ale zase se mne líbilo, jak řekl pěkně paní Moudré pekne od plic ohledně toho čachrování se snídaněma. Ale potom, když položila špinavé nádobí na čisté, tak řvát po ní "ty debile", to už mne přišlo přes čáru.
Četbu jsem zakončila filmem Bekyně mniška, alespon jsem viděla to prostředí, kde si pracháči dopravaji, přitom ty lázně třeba až tak nepotrebuji.

24.09.2022

Krásné, čtivé, k zamyšlení.
Bylo zfilmovano někdy v r. 1968, leč film jsem nikde nenašla.
V novém zpracování si v roli zubaře Krofty představuji Zdeňka Svěráka, když představoval vilu novému najemci:
"Paní Kozáková, je možné sehnat někde dřevo!"
"Těžko" řekla domovnice
"Tak vidite. Je to vzácnost. Uprostřed lesa."
Nebo
"A všiml jste si té paničky....? Kdyby jste si s ní něco začal.. on by vás prostě něčím klepl a bylo by".
"Něco takového by mě nenapadlo. Ostatně jsem ji ani neviděl."
"Uvidíte ji a napadne vás to."
Úžasné.

1 02.09.2022

No, to se paní režisérka vyznamenala. Tak za prvé, od kdy se jezdí na školu v přírodě v říjnu, sotva co začal školní rok? Za druhé, ještě k tomu na 3 týdny, to se snad jezdívalo o prázdninách na pionyrske tábory, ne ??!! Za třetí, ještě k tomu do Alp, jo v době utahování opasků. Musím si klepat na čelo, měla jsem paní režisérku za inteligentnejsi dámu.
Ale kdoví, třeba v Práglu tomu tak bývalo. Oni určitě mívali některé věci extra. My na Moravě ale ne.
Chlapi typu Luboš by se neměli ženit ani vázat. Otvírá se mne z něho kudla v kapse. Chudák Anna. Anděla by měla dostat pořádně přes hubu.
Bóže, ještě že to ne natočila!!! Bez Holyho by to stejně nebylo ono.

Fakta střídající se se současností, kdy je autor píše.
Záhada je to pořád, kdoví proč to tolik zajímalo StB a ministerstvo. Jestlipak se ještě někde obraz objeví, kdoví...
Byla jsem překvapená, kolik tady za Husáka pracovalo Jugoslávců, kteří v souvislosti s vykrádáním památek byly vyslýcháni taky, neboť je udal nějaký vězeň.
Poznatky z knihy jsem si doplnila reportáží J. Klímy. To je taky nějaká karma v rodině Josefa, který buď v sebeobraně nebo jako komplice zabil údajného vykradače Jihočeských a telčských památek. A zlodějova karma taky. Kdo má prý s obrazem zlé úmysly, tomu se stane něco škaredého a kdo má naopak dobré úmysly, tomu zase něco hezkého.

Popravdě řečeno čekala jsem barvitejsi vyprávění, když už se rozhodl vydat svůj životopis knižně. Co se týče manželek, je mi ho líto. Čert ví, co z toho je karma a co zákon přitažlivosti - co vyzařujeme, to přitahujeme, prý. Většinou semetriky mají chlapy co prachy vydělají a ještě skáčou kolem domácnosti a snášejí modré z nebe.
V politických otázkách se s ním neshodnu. EU je podle mě náš hrob, dělají z nás jenom větší blbce než jsme, a listopad 89 byl předem naplánovaný.
Jo, a potraviny kvalitní nebo kvalitnější nemame, spíš naopak.

Hodně informací, až mně z toho šla hlava kolem. Ale ono to tak asi bylo.
Jsem překvapená, když v nějakém nedávném dokumentu se S.Devátý nechal slyšet, že pro podepsání Charty ho vylili ze Slušovic, přitom v knize se píše, že se zde přijímali i lidé vylití ze strany, podepsající Chartu atp. No a pak se dál dočítám, jak Slušovicím po revoluci šlapal na paty, aby je zničil. Tak nevím......

Krásný příběh, i jsem si pobrecela, ááách ty osudy, ty karmy. Jenom celkový požitek z knihy kazila "er forma", kterou to bylo napsáno. Působilo to jako popis, jako pomlouvani všech zúčastněných.

3 04.06.2022

Ach ty osudy... Napsáno vsak pro mě takovým jednodušším slohem.

Čteno jako Jed v krvi. Zde byly dvě epizody Z Urbina a Z Perugie.
Odehrávají se v době vlády Cesara Borgii a hraje v nich důležitou roli důvtip.

Z Urbina - dobytá tvrz Cesarem Borgii na základě toho, že slyšel z úkrytu u kouzelníka jak žádá dcera vládce této tvrze o nápoj lásky k vojákovi, kterého tam pak vyslal.

Z Perugie - Fulvia Orsini přemohla důvtipem Cesara Borgii, když chtěl od ní vydat zrádce Orsiniho, jejího nastávajícího. Ona nechala před něj předvést rakev s tím, že v ní leží Orsini mrtvý po neštovicích. Všichni se rozutekli, v rakvi však byla hlína a kameny.

Pěkné, čtivé i místy vtipné.

Můj první Havlíček. Měla jsem strach, že tam bude spousta psychologie, úvah a myšlenek, ale nakonec ani ne, akorát Markétka mne byla protivná. Proto, že byla nemocná a hubená se jí jeste nemuselo pořád říkat Markétka i v jejích 25 letech. Ale taková byla asi doba.
A nechtela z tohoto světa odejít od něho, odpoutat se a tím ho znemožnila před celým městem. Mohl se ještě třeba oženit a vést normální život. Pipka.

Doplnila jsem si takto jeho Paměti přírodního léčitele. Ano tato kniha je chaotická, ale jde zde něco navíc, co on o sobě nenapsal, a sice že jako mladík kradl a okrádal jako straka a trochu je zde zmíněna, nikoliv potvrzena, jeho homosexualita, a dále tato kniha sahá až do jeho smrti, tedy je zde zmíněn jeho život v 60. letech, 70. letech - např. Varvara, jak ta ho, dle jeho tvrzení, okrádala atp.

Krásně se to čte, ovšem taky jak počítám tak počítám - cca 144 lidí denně mohl tak odbavit, k tomu se ráno a možná i večer staral o zahrádku a hlavně rozdělával po večerech poštu, odpovídal na dopisy i na lahvičky došlé poštou. Zaměstnával asi 5 lidí, ale i tak. Psal to ve svých asi 63 letech a člověk taky s odstupem času některé věci vidí trochu jinak.

Nicméně čtivé to je.

No, příběh je ze soudního prostředí trestního asi někdy v 89 nebo možná 88 roce. Úplatky zakryté vraždou a pokusem o vraždu. Číst se to sice dalo, ale to uhlazene prostředí soudu mne šlo na nervy.

Drsné, čtivé, trochu však chaoticky uspořádané. Nejvíc zajímavá pro mě byla, až jsem se divila sama sobě, byla poslední kapitola o tom tzv. "Kolinskem gangu" v čele s Biedermanem.

Krásné, čtivé, ach ty osudy...
Jenom mě dožral Vojtěch, když v cukrárně po koupi kočárku prohlásil, že jeho rodiče jim dali barevnou TV a že ta stala víc. Doprdele to ti chlapi neumí počítat do dvou - jeho rodiče byli dva, tedy dva platy nebo důchody, kdežto Lindina matka na dceru byla od jejího útlého věku sama!!!
A pak, ta Linda to trdlo, než se rozhodla bránit se už dopředu, nemohla se zeptat, kdo je tam? Vždyť měla doma maminku, tak se nemusela tolik bát. Fakt je, že ti borci, Vojtechovi kamarádi, vnikli na cizí pozemek - prelezli plot. Ale dneska se to taky nebralo jako přiměřená obrana.
Krásné čtení, plakala jsem. Od žádného autora nemám přečtené všechny jeho knížky, jenom od paní Kubikove ANO.