Doba chemlonová
Jaromír Marek
Jak jsem přežil socialismus, svoji rodinu a Brno. Dětství v socialistickém Československu bylo krásné — asi jako každé dětství. Jen nebýt té normalizace… Staré Brno, přelom šedesátých a sedmdesátých let. Ve společnosti jsou stále znát poválečné šrámy, oficiálně se normalizují poměry a tuží se vítězství socialismu. Rodiny si při všeobecném nedostatku musejí nějak poradit, ať už jde o bydlení, spotřební zboží, nebo dovolenou v zahraničí. Jedním z mála způsobů, jak tohle každodenní pinožení zvládnout, je brát všechno s humorem. Nebo alespoň s dětskou zvědavostí a naivitou. Novinář Jaromír Marek se ve vzpomínkové knize Doba chemlonová vrací k neuvěřitelným historkám a zážitkům své poněkud ztřeštěné rodiny a s láskou a vtipem vzpomíná na dětství a dospívání v husákovském Brně. Má se však na pozoru, aby se nechytil do známé pasti a nezaměnil vlastní sentiment za sympatie k dobové realitě.... celý text
Přidat komentář
Už toto píšu potřetí, vždy se mne komentář zobrazil 2x. Nuže:
Krásným humorným slohem napsáno, je vidět, že to napsal profesionál. Jsem Brňacka, leccos pamatuji, i když o 11 let mladší. Jenom Coca-Cola za mě už teda stala 5,50 Kčs, což byl litr plnotuc.mleka homogenizovaného a DELI tyčinka. Pipi gril pamatuji, tam mj.prodavali smažák v housce za 4 Kčs, a Sputnik? Tam jsme o sobotách v zimě chodívali po plavču. Já dostala jahodový koktejl za 3,80 Kčs.
Též jsem měla lampion na baterku a žárovku. Tuzex si také pamatuji, jak v Jaltě chodívaly bachraté romky a vyřvávaly "bony,marky"!! To mě je autora nesmirne líto, jak ho tam nadvakrát okradli.
Nedokázala by som svoje spomienky spísať s takýmto humorným nadhľadom. Ďakujem autorovi, že to, aké martýrium predstavovalo zaobstarať si napr. páperovú bundu, dokázal opísať vtipne, ale zároveň tak, že ma z toho úplne mrazilo na zátylku. Vychovať vlastné husy, aby bolo kde vziať perie, pokútne zohnať materiál na ušitie (hlavne tie druky na zapínanie!), mať známu krajčírku, ak vaša mama nebola na to zručná, mesiace čakať a čakať. Žiadne vbehnutie do ktoréhokoľvek obchoďáku a vybrať si okamžite zo širokej ponuky farieb a strihov sa nekonalo.
Tiež si pamätáte prázdne výlohy obchodov, dekorované len stupídnymi budovateľskými plagátmi, lebo nebolo do nich čo iného dať? Pane Bože, už nikdy viac, prosím!
Ale jo, bylo to takové nekonfliktní, milé, lidské, zjevně pravdivé a ze života. Trochu tomu chyběl nějaký hlubší příběh, prostě se vzpomíná, občas se něco vysvětlí mladšímu čtenářstvu (co je to Tuzex třeba) a zase se vzpomíná.. Prostě knížka, při jejíž čtení se budete usmívat a už se k ní nikdy nevrátíte. Pokud jste ovšem z Brna, přidejte si minimálně jednu hvězdičku.
Útržkovité vzpomínky na dospívání v chemlonové době, rodinné historky. Fajn lehčí počtení o nelehkých letech.
Některé vzpomínky vtipné, např. sběr odpadků po Zápaďácích, některé spíš místní a pak dost závěrů ze zážitků z té doby, které vnímám jinak. Takže osobní pohled, který si každý přebere. Poslech jako audiokniha.
Tož, taková výpověď o té době.
Čekala jsem nějaký ucelený příběh, ale je to spíš jen vyprávění spousty drobných zážitků, skoro jako zápisky z kroniky.
Roztěkané historky jedné velké rodiny ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Ze začátku je dost těžké se orientovat ve všech postavách a zážitcích, protože autor náhodně skáče od jednoho k druhému. Některé příběhy jsou ale velmi povedené a určitě se vám vybaví podobné vlastní vzpomínky, pokud jste tuto dobu zažili.
V socializme som žila len 8 rokov, ale mám pocit, že som stihla zažiť všetko čo autor. Dovolenku v Rumunsku, kde otec predával cigarety, kreslenie Aurory, brannú výchovu, rady na mandarínky a bohužiaľ aj školskú jedáleň so žilnatým mäsom, ktoré sme sa snažili schovať pod prílohu, alebo pod stôl. Ďakujem za pripomenutie, pre mňa ako dieťa to bolo krásne, ale žiť znova by som v tom už nechcela.
Příjemná nostalgická knížka, která dává nám později narozeným, nahlédnout do doby, o které jen slyšeli. Knížka je zábavná a vykouzlila mi úsměv na tváři.
Jsem narozená sice trochu později než autor, ale taky v Brně a při čtení jsem si kolikrát říkala, že to snad psal o mých příbuzných :-)
Na jednu stranu je kniha vtipná, na druhou je z těch historek jasně vidět, jak to bylo na h...o. Takže tuhle knížku teď schovávám pro dceru, aby si u ní doplnila obrázek o komunismu u nás. Teda až bude vůbec umět číst...
Memoáry z období komunismu a socialismu jsou poslední dobou čím dál tím populárnější - ono to také dává smysl, současná mladá generace již tyto doby nepamatuje a číst o některých věcech, typických pro časy minulé, může být dosti šokující a odstrašující. Já mezi tuto generaci patřím (nepovažuju se tedy už moc za mladou generaci, haha), jsem devadesátkové dítě, které si zažilo už jen pozůstatky komunismu, proto se s radostí vrhám na jakýkoli memoár z tohoto období.
Doba chemlonová je právě takovým memoárem, nesnaží se však ve čtenáři navodit odstrašující pocit; autor se snaží své dětství odehrávající se za dob komunismu v Brně vylíčit vtipně a s lehkou nadsázkou. V knize se tak dozvíte na příklad to, jak vysoké postavení měli v té době ve společnosti opraváři televizí, jaký zázrak představovaly pro tehdejší lidi z vesnic městská sídliště s umakartovými jádry či jak si lidé z důvodu nedostatku čehokoli potřebného museli zvyknout improvizovat.
Obecně nemám moc ráda humoristické knížky a tahle se snaží na ten humor tlačit až moc, dle mého názoru. Prvních pár stran mi přišlo fajn a občas jsem se i zasmála, nicméně zbytek knihy už pak nepřinesl nic nového a dokonce jsem u ní usínala :( Dost věcí si pamatuji ještě i z devadesátek, proto mi čtení nepřipadalo až tak záživné.
Kniha si ode mě vysloužila 2/5.
Pro toho kdo tuto dobu zažil, dobré pro vzpomínání a pro ty koho tato doba minula, dobré pro představu. Mně se kniha líbila, patřím do skupiny co tuto dobu zažily a myslím, že je dobré si některé věci připomenout a některým se zasmát. Jako třeba výměna bonů, nebo šití "péřovky" to mě hodně pobavilo.
Dobu jsem nezažila, ale některé historky a obraty jsou stejné jako se tradují asi v každé rodině. Být z Brna nebo okolí, asi to vzpomínání docením víc, ale takhle na mě v první části bylo moc zeměpisných pasáží, kde se co změnilo. Kniha má asi do 3/4 stejné tempo, ale pak se to najednou poněkud uspěchaně láme a z lehce delšího vyprávění přechází do poměrně uspěchaného, nesourodého konce historek, které asi předtím nebylo kam zařadit, ale paradoxně jsou nejzajímavější. Za mě určitě platí, že se vyplatí u knihy vydržet, třebaže začátek je poněkud méně zajímavý. Jinak chápu, že se jedná o vzpomínky a některé soukromé věci se ventilovat nechtějí, přesto mi přišli osudy některých lidí neuzavřené. Vím, že je to záměr, na druhou stranu hodně neliterární. Celkově čtivě napsaná vzpomínková pohlednice z dětství. 65%
Tuhle biografii doporučím především těm, kteří sedmdesátá a osmdesátá léta zažili a chtějí, nebo jim nevadí, na to zavzpomínat. Pro mladší čtenáře možná tohle nebude poutavé nebo dostatečně zajímavé a něco jim může připadat až neuvěřitelné. Podobné zážitky z té doby má však každá rodina.
Je tu například popsáno, jak se lidé vyrovnávali s nedostatkem různého zboží, jak se z celého národa museli stát šikovní kutilové, jak jednoduše bez spousty vymožeností se tu žilo, kam se jezdilo na dovolenou a mnoho dalšího.
Mohu potvrdit vše, co je tu o brněnských veletrzích. Přidala bych k tomu, že návštěvy veletrhů bavily i děti (mnohdy dokonce víc než dospělé) a bylo jedno jestli šlo o potravinářský nebo třeba strojírenský veletrh. Právě děti od tam totiž dokázaly donést úžasné věci a tohle je vyloženě bavilo ;-). V podstatě se svým způsobem "soutěžilo" komu se podařilo získat něco lepšího nebo méně obvyklého ;-).
Začátek knihy, který je více orientovaný na osudy jednotlivých členů rodiny a to až k prarodičům, mne tolik nebavil. Zajímavější a lepší byly až pozdější kapitoly, kde prostřednictvím každodenního života své blízké rodiny autor dobu výborně vykreslil.
Za mne dobré, ale každého to bavit nebude.
Takové roztrhané, nesouvislé, přesto milé čtení.
Nevím, jestli to někomu přišlo vtipné, pamětníky to neohromí, protože to zažili a mladší to budou brát jako přehánění.
Jsem ráda za málo politiky v knize.
Doba chemlonová
Největší překvapení letošního roku. Když se autor narodil, měl jsem už jisté zkušenosti s děvčaty. Ve školce jsme se povinně koupali nazí v místním potoce, takže jsme hodnotili odlišnosti docela brzo... Navíc jsme se chodili pusinkovat na schody vedoucí do školkové ložnice. A ve třetí třídě jsem se dvěma spolužačkami skládal báseň o tom, jak se zasouvá stěžeň do lodičky. Bohužel jsem to psal do svého školního deníčku, takže se na to přišlo.
Už delší dobu je takový trend dělat si rodokmen. Vzhledem k tomu, že do historie dělám už čtvrt století, jsem v tomto směru často oslovován. Každému radím, aby okamžitě, dokud je s kým, sbíral a zapisoval historky z rodiny, které budou třešničkou v rodokmenu. Z této knihy by se všichni budoucí majitelé rodokmenu měli učit a ponaučit. Z tohoto pohledu je to naprosto dokonalé, čtivé a zábavné.