Interhelpo přehled

03.05.2024

„Pro dělníky zhypnotizované komunistickou propagandou však nebylo žádné varování dost důrazné. Výstrahám nevěřili. Pro ně to byly jen lži třídního nepřítele, který se snažil pošpinit Sovětský svaz. Často však stačilo jen pár měsíců života v komuně, a lidé stáli přede dveřmi zatracovaných československých úřadů a prosili o pomoc. Prozření však muselo teprve přijít.“

Kniha se věnuje méně známému příběhu Českých, respektive Československých dějin, vysídleneckým projektům do tehdejšího Sovětského svazu. Jakkoliv migrace Čechů / Čechoslováků směřovala většinově na západ, našlo se několik stovek / tisícovek jedinců, kteří se rozhodli migrovat na východ, do tehdejšího „komunistického“ ráje, do Sovětského svazu, v rámci soudružské pomoci v budování socialismu a komunismu. Kniha se věnuje primárně komuně Interhelpo, okrajově jsou však zmíněny i další vystěhovalecké projekty. Historie je to nesmírně zajímavá.

Příběh začíná v roce 1924, v počátcích formování komun v Čechách, autor jmenuje důležité jedince, hlavní organizátory vystěhovaleckého hnutí, pokouší se odhalovat / odhadovat jejich motivace, napojení na tehdejší SSSR a mezinárodní komunismus, roli tehdy čerstvě zformované KSČ. Dále popisuje organizaci prvních komun, boje s Československými státními úřady, první hromadné transporty do zahraničí a s tím spojené útrapy, dojezd do cíle – v případě komuny Interhelpo předaleký a zaostalý Kyrgyzstán, město Pišpek, později Frunze, dnes hlavní město Biškek. Dále se čtenář v detailu dozvídá o budování komuny, o nepopiratelných úspěších a prvenstvích, stejně tak o nevyhnutelných nezdarech. Dále jakási konsolidace komuny, jakýsi vrchol, a později nevyhnutelný úpadek, rozpad a zánik v důsledku inherentně nepřejícího a nepřátelského prostředí období stalinismu.

Příběh je to tragický a tragédie se prohlubuje zejména v průběhu třicátých let, v období stalinismu, v době velkého teroru – ježovštiny, v období všeobecné nedůvěry vůči cizincům. Represe se nevyhýbají ani Interhelpu. Nejde pouze o to, že komuny jsou v podstatě zestátněny, zatýkáno je množství komunardů – nechvalně známý článek 58, z nichž mnozí jsou popraveni, další byli odesláni do gulagu. Ti, kteří nevyužili možnost se včas vrátit do tehdejšího Československa, toho později často litovali.

Nelze si nevytvořit dojem obrovské naivity, až hlouposti, a ideologické zaslepenosti na straně komunardů, která stála v počátku toho všeho. Pravda, byly hromadně oklamáni organizátory, komunistickými agitátory a komunistickou stranou. Ať je to jakkoliv, úsudek byl neoddiskutovatelně chybný. A Sovětský svaz se opět ukázal jako gangsterský stát, kterým byl po celou svou historii a je jím dodnes. Přesto, ta rétorika, to fanatické odmítání oficiálních varování tehdejších státních úředníků mi připomíná dnešní dobu a totální zaslepenost současných fanoušků Ruska. Mnohým to obhajování vystěhovaleckého projektu a budování socialismu zůstalo až do konce, soudě alespoň dle rozhovorů s pamětníky a jejich potomky a dalších střípků, které autor dokázal sesbírat.

Text je v každém případě čtivý, autor nijak nehodnotí, nemoralizuje, nesoudí, uvádí historická fakta – alespoň v té míře, v jaké se mu je povedlo dohledat, události popisuje s maximální snahou o objektivitu, hodnocení nechává na čtenáři. Kniha čtenářům zpřístupňuje zajímavou kapitolu Českých / Československých dějin s mnoha souvislostmi a s přesahem do dějin komunismu a Sovětského svazu. Zájemcům o historii doporučuji.