Cesty k moru přehled
François Mauriac
Román Cesty k moru, napísaný pred druhou svetovou vojnou, patrí k Mauriacovým najlepším prózam. Autor si v ňom kladie filozofickú otázku, aké je miesto človeka v spoločnosti i na tomto svete a aký je zmysel života v chmúrnom, krutom a egoizmom presýtenom storočí. Citlivý pozorovateľ francúzskeho mestského prostredia- sám bol jeho produktom- ukazuje, kam vedie slepá ľudská túžba po peniazoch.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Les chemins de la mer, 1939
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cesty k moru. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Tolik postav a ani jedna šťastná, ani jedna, která by mi pronikla pod kůži, neřkuli k srdci, dokonce ani ta Rosa ne. Asi jsem povídku nečetla v tom správném rozpoložení, ale uvědomuju si, že mi vlastně nic nepřinesla, ničím mne neobohatila. Že si za peníze štěstí nelze koupit, vím dávno. Zde je tolik deprimujicí atmosféry, tolik zmaru a bolesti a ani paprsek naděje!
Svojho času som sa veľmi videla v Rose, hádam so žiadnou postavou v inej knihe som sa dovtedy tak nestotožnila. Čítanie určitej scény vo mne teda spustilo príval sĺz, ktoré sa akosi nechceli prestať rútiť. S odstupom pár rokov som sa k dielu vrátila a oslovilo ma opäť, i keď už nie tak intenzívne. Mauriac je skvelý autor, Nobelova cena mu rozhodne patrí, jeho diela však pre mňa väčšinou ostávajú v kategórii nedočítané, keďže na môj vkus je realita v jeho optike možno až príliš surová.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cesty k moru v seznamech
v Přečtených | 17x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 17x |
v Chystám se číst | 4x |
Autorovy další knížky
1963 | Klubko zmijí |
1980 | Romány lásky a nenávisti |
1978 | Beránek |
1983 | Umouněnec |
1981 | Galigai |
Vztahy oddanosti a lásky mezi příbuznými, spolupracovníky, přáteli, milenci. Ale jsou to vztahy neúnosně přetížené a oddanost nezdravá, protože nedbá na to, aby "dala Bohu, co je boží". Jedno ztroskotání stíhá druhé, iluze narážejí na skaliska reality, ve vzpouře se lámou vztahová pouta, člověk člověka v pevném sevření táhne ke dnu. Od první stránky k poslední nové "body nula", z nichž lze pokračovat jakýmkoli směrem.
Mauriac vykresluje na svých postavách dramata vnitřní svobody: houževnatost sebeklamu, pokusy umlčet vlastní svědomí, odvahu rozhodnout se pro život i motivace uzamknout se v soukromém pekle.