Cesty z nemocné společnosti přehled

31.03.2024

Další ze skvělých Frommových knih, a to říkám i přes to, že s mnoha jeho závěry nesouhlasím.

Hned na začátek bych řekla, že mě lehce uklidňuje fakt, že tato kniha vysvětlující nebezpečí robotizace člověka a jeho odcizení v kapitalismu, což vede k masivnímu rozšíření duševních poruch, byla napsána už v padesátých letech. Za celých sedmdesát let žádná společenská apokalypsa nenastala a dnes si tedy tuto knihu můžeme přečíst jako stejně aktuální a uklidnit se tím, že nebezpečí, o kterých píše pro budoucnost, možná nebudou tak horká, jak se na první pohled může zdát.

Zadruhé - mnoho myšlenek, které Fromm předestírá, mi přijdou jako zásadní k zamyšlení, diskuzi či úvahám, jak bychom si mohli život jako společnost nastavit lépe. Bohužel mě ale často zklamala navrhovaná řešení. S některými argumenty se Fromm nevypořádal vůbec (namátkou třeba s tím, že v rostoucí specializaci a dělbě práce je člověk od cílového produktu nutně oddálen a představa opětovného “polidštění činnosti je opravdu cestou spíše zpátky), jiná řešení mi přijdou naopak nereflektující další společenské skutečnosti. Fromm píše o nutnosti centrálního plánování společnosti v kombinaci s decentralizovaným rozhodováním třeba v rámci výrobních družstev - ač ekonomicky je již dokázáno, že v centrálním plánování neexistuje možnost ekonomické kalkulace a tyto společnosti tedy nebudou schopny uspokojovat adekvátně potřeby svých členů - nutně tedy vznikne přesně to, co v Sovětském svazu, tedy nedostatek a chudoba. Frommem navrhovaný socialismus podle mě ani nereflektuje to, že lidé jsou různí až do té míry, že mnozí prostě v komunách nebudou chtít žít; mnozí jiní zase nemají potřebu o čemkoliv rozhodovat nebo participovat tak, jak Fromm předestírá. Mnoho dalších výhrad bych měla k tomu, že píše o socializaci zisků a spolurozhodování v rámci firem - nikde však nevidím nic o socializaci ztrát; nebo další výhrady o přiměřené rovnosti v odměňování - které buď musí zas nutně obsahovat centrální plánování - které opět povede k neefektivní alokaci sil - nebo centrální vládu, která násilně někomu část jeho výdělku odebere a přerozdělí jinému. Ad reklama - reklama samozřejmě není jen explicitní v podobě televizní nebo novinové reklamy, ale i implicitní - lidé se kolektivně pro něco nadchnou, o něčem si vypráví, celebrita si něco oblékne jak tedy mají vypadat ta Frommova drastická zákonná omezení proti reklamě, která mají údajně člověka odvést od konzumního smýšlení? A není už toto drastické omezení krokem proti lidské svobodě, která společnosti nedá na výběr a pouze jí rovnou vnutí, že něco nesmí konzumovat?

S obdobnou oponenturou bych mohla ještě pokračovat, je toho mnoho proto prosím nepřistupujte k této literatuře nekriticky. Zajímavá je zejména i proto, že dokáže vybízet ke kritické diskuzi a nad mezemi společnosti se doopravdy zamýšlet.