Hvězdné inferno přehled

16.04.2021

Když se chceme
nenápadně vplížit dovnitř,
neměli bychom
ani klepat, natož pak
vyrazit dveře.

Mám trochu pocit, že tohle nenapsal Wolfgang Hohlbein, ale přinejmenším jeho žena. Tolik emocí za malou chvilku u Charity v této knize jsem ještě neviděl. Od ironických vtipů a bolení hlavy až po nesmyslné „štěkání“ na kolegy. Navíc je tu i menší změna stylu psaní. Sice zde sledujeme opět dvě linie, ale více jak dvě třetiny příběhu je věnováno jen linii jedné. Další aspekt jsou odstavce. Zde jich rapidně ubilo a slovy jsou doslova popsány celé stránky bez možnosti oddechu. Tak buď je to změna stylu psaní a nebo už blbnu z té vesmírné války s Morony.

Malá ochutnávka:
Lhostejnost Jaredu vůči životu jednotlivce silně převyšovala i Stoneův po desetiletí pěstovaný cynismus. Při každém pohledu na některého z těchto mravenců si násilím musel vštěpovat, že tohle už nejsou Moroni, kterým kdysi sloužil, nýbrž kolektiv zcela nového typu, který lidský druh sleduje s mnohem větší jasnozřivostí a pozorností než Moroni a jejich skrývající se vládci.

Nevím jak to vysvětlit, ale tento díl se mi zatím líbil ze všeho nejméně. Vůbec jsem si to neužíval, Stone je podivný člověk a vůbec jsem nefandil. Doufám, že dopadl tak, jak tento příběh lehce naznačuje. Kde je Kyle a jeho skupina tu není vůbec řečeno. Nějak se na ně zapomnělo. A Charitina skupina je na Měsící zbytečně moc dlouho a útrapy tam prožité jsou zdlouhavé a sem tam i nudné. Dal bych jen 40% jak vám říkají přidělení motýlci, ale zde to nejde a nechci být zas tak moc kritický, tak tedy za tři místní hvězdy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Nepropadejte panice.