Chile očima skryté kamery přehled
Gabriel García Márquez
Datum 11. září vstoupilo do historie už skoro třicet let před osudným rokem 2001: 11. 9. 1973 došlo v Chile za podpory americké tajné služby CIA k vojenskému puči, který stál životy tisíců lidí a další tisíce donutil k emigraci. Jedním z nich byl i filmový režisér Miguel Littín, který šťastnou náhodou unikl smrti. A své jméno našel na seznamu 5000 Chilanů, kteří se neměli nikdy vrátit. Přesto se roku 1985 rozhodl zemi nejen ilegálně navštívit, ale natočit o Pinochetově diktatuře film. Režisér změnil vlastní totožnost – kromě fyzické podoby i držení těla a přízvuk, v rámci příprav žil s fiktivní manželkou, budoucí spolupracovnicí, v Paříži. Jako „uruguayský obchodník“ přiletěl do země a navázal kontakt se třemi evropskými filmařskými týmy, které měly oficiálně točit mj. o seismické činnosti. Natáčel po celé zemi a materiál ihned odesílal do bezpečí. Po šesti týdnech, kdy se informace o jeho pobytu objevila v novinách, opustil Littín za dramatických okolností Chile podruhé...... celý text
Literatura světová Literatura faktu Romány
Vydáno: 1987 , Rudé právoOriginální název:
La aventura de Miguel Littín clandestino en Chile, 1986
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chile očima skryté kamery. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Je to příběh, jakých mnoho není. Je to originální výpověď navrátilce do vlasti, ilegála uvnitř totalitního systému. Littín mě (stejně jako svou nepravou manželku) rozčiloval čím dál více, ale bezesporu projevil obrovský kus odvahy. Navíc se mu člověk může smát. Do prvních pěti minut v Chile udělat takovou pitomost! Poté, co si s ním všichni dali tak záležet, přetvořili ho, převychovali, falešnou identitu mu vytvořili. A on si vezme kufr "cizí" paní. A tak to jde dál. Nejvíc jsem se smála, když se snažil dát oholit. (rozpačité výrazy Co? Ne, pane, takové divné věci my u nás neděláme...) Důležitou částí knihy je také nekritické opěvování svržené levicové vlády a zbožšťování prezidenta. To by čtenář neměl brát jako hotovou věc a radši si doplnit vzdělání u někoho nezainteresovaného. Ale Littín to je, v Chile je také, a dobrodružství je to každopádně.
Nemám úplně čerstvě v paměti, ale vzpomínám si přesně na dojem, že Márquez neví o čem píše (nemůže mít osobní zkušenost). Neví o "skvělém" chování krajní levice. O její pokrokovosti, demokratičnosti a zkrátka o tom, jak krásný život svému obyvatelstvu chystá na věčné časy a nikdy jinak. Knihu si pamatuji jako reportáž o nadšeném a ničím neopodstatněném idealismu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Chile očima skryté kamery v seznamech
v Přečtených | 108x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 69x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
reportáže Chile kolumbijská literatura hispanoamerická literatura reportážní romány
Autorovy další knížky
2006 | Sto roků samoty |
2008 | Láska za časů cholery |
2005 | Kronika ohlášené smrti |
1997 | O lásce a jiných běsech |
2005 | Na paměť mým smutným courám |
Z této Márquezovy knihy jsem celkem na rozpacích. Téma režimem stíhaného filmaře, který se tajně vrací do své vlasti, aby odkryl život v Chile pod knutou Augusta Pinocheta je samo o sobě přitažlivé. Velmi strohá forma vyprávění, jakési zprostředkované reportáže psané v ich formě, však poměrně hutný obsah svázala do kazajky pouhých 130 stran. S režisérem Littínem v rychlosti prožíváme střídání pocitů strachu s jakýmsi bláznovským bohorovným pocitem nezranitelnosti. Vše na pozadí špionážního thrilleru, jako by stroze odříkaného technickými pojmy. Některé z akcí, které v rámci oněch 6 týdnů v Chile proběhly, jsou strohým jazykem popsány celkem do detailu, jiné, kde si čtenář klade otázku, jak to vůbec mohlo klapnout, jsou jen vyjmenovány. Celá operace působí dojmem monstrózní organizace, která vlastně proběhla podivně hladce. Těch pár zádrhelů, které zmiňuje, má vždy nějakou skoro až groteskní pointu. Byl a žil jsem v Latinské Americe a celkem dobře znám některé latinskoamerické spisovatele a jejich levicové politické postoje, ale to vychvalování Allendeho už je na řadě míst dost okaté. Historie Jižní Ameriky je sice plna dost bizarních paradoxů, ale vynášet do nebe zestátňování soukromého majetku mi, alespoň z hlediska českého čtenáře, nepřijde moc košer. I přesto, že nabývání nemovitého i movitého majetku v zemích od rovníku níže je také zkropeno krutě prolévanou krví. Na druhou stranu - námět knihy mě přivedl k odhodlání, nastudovat si o tématu víc. A to je vždycky dobře.