Chlapec a hvězdy přehled
Jaroslav Seifert
Letos uplynulo třicet let od smrti jednoho z největších českých básníků Jaroslava Seiferta, jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Připomínáme si jeho tvorbu jednou z nejkrásnějších sbírek Chlapec a hvězdy, jež hluboce ovlivnily zejména mladé čtenáře. Jaroslav Seifert se narodil v roce 1901 do nuzných poměrů a podstatnou část života prožil na pražském Žižkově, kde také studoval na gymnáziu. Ve dvacátých létech už byl považován za jednoho z význačných představitelů československé umělecké avantgardy. Posléze se kromě vlastní tvorby věnoval i novinařině, přičemž pracoval v nejrůznějších listech a časopisech, ovšem po roce 1949 se začal věnovat výhradně literatuře. Nejvýmluvněji o básníkově životní i tvůrčí cestě vypovídá jeho vzpomínková kniha Všecky krásy světa.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chlapec a hvězdy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (42)


(SPOILER)
SEIFERT slovům dává moc víry v oprávněnost smyslu veškerého koloběhu života. Každé zrození již ve svém zárodku, obsahuje smysl a potenciál bytí, nepostradatelnost spolupráce, respektu a lačnosti po vzájemné komunikaci.
Slova mne pevně drží v náručí, cítím , radost, lásku, bezpečí kdykoliv jeho verše nechávám působit.., tiše prožívám štěstí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Chlapec a hvězdy v seznamech
v Přečtených | 164x |
ve Čtenářské výzvě | 36x |
v Doporučených | 9x |
v Mé knihovně | 56x |
v Chystám se číst | 31x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 4x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
1925 | ![]() |
1999 | ![]() |
1950 | ![]() |
1984 | ![]() |
1952 | ![]() |
Některé básně jsem znala už dlouho, jiné jsem četla poprvé až teď. Stále mám však nejraději Píseň o dětství, která ve mně pokaždé probudí vzpomínky na bezstarostné chvíle, kdy ještě čas plynul úplně jinak.
Líbí se mi, jak jsou verše něžné a zároveň v sobě nesou tichou ozvěnu pomíjivosti. Připomínají, že dětství jednou skončí, ale nikdy se docela neztratí – zůstává v nás, pokud na něj nezapomeneme.
Jednou bych si je chtěla číst se synem, ukazovat mu obrázky Josefa Lady a nechat ho objevovat krásu slov. Mezitím si je budu s radostí pročítat sama, třeba když budu chtít na chvíli zastavit čas.