Chléb přehled

27.10.2011

U některých děl A. N. Tolstého, vzhledem k jeho politickému přesvědčení a příslušnosti, existuje oprávněné podezření, že je psal tzv. na objednávku. Chléb k nim patří zcela jistě a bezpochyby. Kniha popisuje revoluční události v raně sovětském, tedy bolševickém, Rusku. Vzhledem k tomu, že byla napsána až koncem třicátých let 20. století, však jde takřka o propagandistickou PR reklamu na vítězství a takřka "svatost" bolševiků, hrdinného nástupu Lenina k moci. Všichni ostatní, ať už ve skutečnosti a v reálu se na ruské revoluci podíleli (neboť jak známo, nebyli to čistě a jen bolševici, kdo ji vyvolal a vedl, ti se pak jen postavili ke kormidlu a nemilosrdně od něj všechny ostatní odstranili), jsou v knize označeni velmi temnou a kontrarevoluční nálepkou. Obzvláště anarchisté, to je velmi komická část knihy, u níž jsem se dost nasmál a pobavil a proto knize nedávám odpad ale alespoň tu jednu hvězdičku. Na jejich případě lze také nejlépe odhadnout tu propagandičnost, úpravu skutečnosti a historických pravd, s nimiž kniha vesele operuje. Není tedy divu, že anarchisté, kteří se v knize objevují na několika místech, vystupují pouze a jen v rolích zločinců, násilníků, zlodějů a znásilňovatelů(prznitelů nebohých revolucionářek z lidu, kteří hledí jen a pouze na vlastní egoistické zájmy a nějaké revoluční masové hnutí je jim naprosto ukradené. Jejich politické (ne)myšlení je shrnuto do několika paradoxně svým způsobem pravidvých vět: "Všechny pokusy o vedení považovali za atentát na osobní svobodu, jakoukoliv disciplínu pokládali za násilí." Avšak opět relativně pravdivá slova, vložená do úst jednomu z představitelů anarchistů (s velmi příznačným a prvoplánovitým jménem Jakov Zlý), musela na sklonku třicátých let v bolševickém Rusku vyznívat jako největší projev maloburžoazního reakcionářství: "Jsme proti každé vládní formě - monarchistické, buržoazně republikánské, ba i komunistické... Každá vláda ať si vytkla jakýkoliv cíl, znamená násilí, vězení pro volného ducha (...) Musíme zažehnout plamen třetí revoluce... Černý prapor anarchie upevníme na rozvalinách říší, neboť všechny říše jsou násilím (...) První ránu musíme zasadit diktatuře proletariátu (...) Neprolévali jsme krev proto, aby nám komisaři koukali do duše jako nějaký inspektoři, co lezou po sýpkách." Potud všechno v pořádku, sovětský bolševik již přece dobře věděl, co si o anarchistech správně myslet, řekli mu to Marx, Lenin a Stalin, proto patrně nijak neuškodilo začít pravdou. Ta neuškodí, když se jí věnuje pár vět a pak se zalije omáčkou lží, nepravd a přebujelé fantasmagorie vloženou do úst Jakova Zlého. Nejde o nevědomost,, bolševici moc dobře věděli, odkud se vzal anarchismus a že je největším nepřítelem bolševismu (dokonce větším než kapitalismus). A tak nakonec jeden z hlavních hrdinů knihy, Ivan Hora, velký obdivovatel Lenina a zastánce bolševického postupu revoluce získá (nejen) na anarchisty ten "jedině a dějinně nutně správný" pohled, jež je jeho prostřednictvím předkládán i čtenářům knihy.