Chrám i tvrz přehled
Pavel Eisner
Proslulé dílo, jež je nejen odborným výkladem, ale především vyznáním lásky k českému jazyku. Téměř na osmi stech stranách autor postihuje češtinu ve všech jejích mnohotvárných a nevyčerpatelných aspektech, z hlediska mluvnického i slohového. Krátké kapitoly věcně a utříděně, vtipně, s humorem a ironií, rozhněvaně i kriticky popisují a analyzují způsob našeho vyjadřování. Jde o poutavé vyprávění o naší mateřštině, o úžasné kulturní stavbě podobné chrámu i tvrzi.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chrám i tvrz. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
… skříp, zřít, vřísk, plk, plž, škrt, plsť … také jsem si vzpomněla na známé … strč prst skrz krk …
Vlastně jsem ani netušila jací jsme mistři souhláskových shluků … „Všechny tyto souhláskové shluky … přispívají významnou měrou k zvukovému charakteru češtiny. Jen v nich lze hledat příčinu k tvrzení, že čeština barbarsky kupí souhlásky …“
Co vás v této knize tedy čeká?
Vpravdě epochální výlet do tajů českého jazyka …
„Celičká soustava souhlásek dužinatých, smyslných: č, š, ž, ř, ď, ť, ň; spolu s nezastřenou samohláskou dovedou slovu dát smyslnou pleťovost zralého plodu: děva – žena – něha – šťáva – řeka – jaro – míra – mlází – závěj – hora – jezero – lyšaj – život – tělíčko. Troufal bych si utvořit české věty, které by zvukem působily na cizince jako mluva blažených domorodců na Bali, na Tahiti, na ostrovech Fidži. Ostatně je takových vět přemnoho v české lyrice …“
Pokud máte rádi češtinu, budete hledat smysl, budete pátrat po písmenkách jež jsou češtině vlastní … a přitom se možná i trochu zasníte, třeba nad naší poetickou vzácností … kroužkovaného ů …
„… často jsem si myslil, jaká je to vlastně nejtrefnější definice vlasti české: Vlast česká je tam, kde se píše u s kroužkem, chasníček s princezkou na zádech. A pořád šlapají do toho vršku, pořád a pořád – totiž: on šlape, a ona se ho drží kolem krku, milý, píte meducínu! – Kde domov můj? – Tam, kde mají v „můj“ toho chasníčka … Mít doma takovou vzácnost, jako je náš chasníček s princezkou – to zavazuje. Dejte si na nich záležet. Oni si toho zaslouží, jsouce naši, opravdu jen naši.“
… a nakonec zjistíte, to, co v hloubi duše nejspíš už dávno víte …
„V mateřštině mají slova osobní náplň (zvýrazňuji já), s její rytmikou a melodií jsme od dětství sžiti; proto je nám nad jiné jazyk dražší a krásnější.“
Související novinky (1)
35 nových eknih zdarma (září)
27.09.2020
Citáty z knihy (4)
„Dovolte, abych pověděl, že není žena nejkrásnějším tvorem stvoření: je jím stárnoucí muž anebo stařec, vydaří-li se.““
„Bože velký, Bože mocný, jenž jsi stvořil češtinu, dej a učiň, aby byla jako holubička v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré; zubové její podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné; jako provázek z hedvábí červeného dvakrát barveného rtové její, a řeč její ozdobná; a hrdlo její jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štít mužů udatných, kteříž nedají obec za koláč; a nemluví pod obálkou, aniž skládají slova svá pod obinušty; ať je jako lilium mezí trním a jako jabloň mezi dřívím lesním; a vyhlaď z přemyšlování synův i dcer jejích všelikou závist a dej jim lepší slovce pro nenávist; a učiň, ať uschne ruka, která napíše, že louka je zelenou; učiň, aby byla jazyk hojný a zbrojný, a dej, aby tančila v řetězech, a nikdy liběji než v řetězech; a učiň, aby strdí tekli rtové její a med a mléko byly pod jazykem jejím, a vůně roucha jejího byla jako vůně Libánu; a výstřelkové její byly zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu; nardu s šafránem, prustvorce se skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými; a vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu; a dej, Bože velký, Bože mocný, aby vál větříček půlnoční a přišel větříček polední, a provál zahradu její, ať tekou vonné věci její, a ať přijde milý její do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své; a aby šedesáte bylo královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu, jediná však byla naše holubice, naše upřímná, jedinká při matce své, neposkvrněná při své rodičce; a polož nás jako pečeť na srdce její, jako pečetní prsten na ruku její. Aby silné jako smrt bylo milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její řeřavé, plamen nejprudší; aby vody mnohé nemohly uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí; a učiň, aby byla zeď, a prsy její jako věže; takž aby byla před očima našima; aby pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré zachovala těm, kdo přijdou po nás; a aby kdežkoli bude v krajině naší tělo, tuť se shromáždily i orlice slov jejích; a abychom zahanbeni byli před syny a dcerami svými, jak málo jsme ochutnali z jejího štěpu, a aby se na ryncích rouhali šedinám našim, nerozumějíce již drsnatému hlaholu našemu; a učiň ji vyvolenou mezi dcerami Slova; a tvrdou ji učiň a svatou, aby byla, jakož se dí latině: TEMPLUM IN MODUM ARCIS neboli hlaholem naším: CHRÁM I TVRZ na věky věkův, Amen.“
„Věřte mi, věci jsou složitější.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Chrám i tvrz v seznamech
v Právě čtených | 25x |
v Přečtených | 103x |
ve Čtenářské výzvě | 11x |
v Doporučených | 28x |
v Knihotéce | 100x |
v Chystám se číst | 145x |
v Chci si koupit | 44x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
eseje čeština úvahy a zamyšlení humanitní vědy
Autorovy další knížky
2010 | Chrám i tvrz |
1997 | Čeština poklepem a poslechem |
1992 | Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině |
1945 | Podivuhodná dobrodružství námořníka Sindibáda |
1992 | Milenky |
Ne po pás, až k zemi se klaním.
Pp. Eisnera miluju nejen proto, že je geniální (a to doslova), ale hlavně jak u toho zůstal lidský a nadmíru vtipný (i když on je takový vlastně právě proto, že je geniální).
Dneska by mu asi neprošly jeho názory, že ženský jsou holt přece jen ženský, a že slovenština není samostatný jazyk ale nářečí češtiny, ale vem to nešť, mě to u něj neva. Vydavatelům zato u mě neprochází, že nedávají hvězdičky a překlady k autorem hojně používaným citátům a promluvám v cizích řečech. Holt, my plebáni bez klasického gymnasijního vzdělání nejsme v němčině, latině a fránině tolik kovaní...
Opravdu moc doporučuju přelouskat celou bichli, obsahuje jeden skvost na druhý. A když už ne celou, tak určitě kapitoly o předponách a příponách a o tom, kterak se pan vrchní stavební rada Theodor Brandt učil češtině a jejím dokonavým a nedokonavým slovesům (také báječně namluveno panem Högerem). Ale dost už mých projevů, přečtěte si alespoň něco málo z mistrova pera:
(o básníků přetváření češtiny) "Jak jsem řekl: jde Pomazaný, klopýtne, a ejhle, on je to couk zlata. A jde Nepomazaný a šlápne vedle, a ejhle, není to couk zlata, jen si zamaže botu."
(nejen o češtině) "Virtuosním odlišením čerta od ďábla, raubíře od lupiče a loupežníka získala čeština víc než "jen" drahocenné odstínění výraziva: vždyť je to, lidičkové, také výboj poznání mravního. Čert je umouněný podsvětní gauner v rozhodujícím finale a finiši vždy na hlavu padlý, a raubíř je pafnúcovský strejda Mikulejda, primitiv daleko hloupější než ves, ze které utekl do lesů. Nuže, drazí, spatřujme v tom náznak Češtiny o jedné z největších pravd životních: že zlo je nakonec vždy hloupé, strašně hloupé, bestiálně pitomé, že raubíře, lumpy, gaunery, šufty a všeliké čerty lidstva je třeba dát za mříže a do klece ne proto, že jsou tak špatní, ale že jsou nedovoleně praštění."
(hádejte o čem) "Poesie není na světě pro pohodlí, velmi naopak."
(jak se dokáže význam změnit) "A teď ruku na srdce: užili jste kdy slova výtečník ve smyslu jiném než ironickém, tedy hanlivém? Tak tedy vidíte, jak svět odplácí."
(o porovnávání slov z jiných jazyků) "Feind je slovo jako ťatá rána; náš nepřítel se vedle něho vleče poněkud na pokračování. Německé slovo der Hass - s příznačným rodem mužským, slovo zbrojné, virilní, mstitelské - dovede zasyčet jako ocelová čepel, když se noří do ledové vody, aby ztvrdla na smrtící úder. Naše nenávist je především ženská; skoro mi připadá, že to je baba, snad i zmije, jež dovede uštknout, ale přec jen se raději odplazí do kouta a tam syká a syčí (-vist!). Snad tam také píše anonymní dopisy a články."
(o etymologii a životních pravdách) "Dluh souvisí se slovem dlouhý, a životní praxe tuto etymologii jen potvrzuje."
(o odejití některých slov na věčnost) "Jak jsem již naznačil: nemyslím, že by druž, hluš, tiš, dálava, střet, šer, znoj, ručej, chvit, vznět, hárati mohly kdy slavit zmrtvýchvstání, ač ani to není věcí vyloučenou. Ale přijdou zhyny a znoje zcela nové a dnes netušené. Nesejde na tom, zda se jich dožijeme my lidé dnešní; ale přijdou.
Až tu budou, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi je: hořím zvědavostí už teď."
Až tam půjdu, zastavím se, mistře, nejdřív se tedy pokloním až k zemi, pak mi to přece jen nedá a od srdce se zasměju, stejně jako jste se uměl krásně smát i vy, a pak vám tedy pár těch znojů zašeptám. Jen doufám, že nevyrotujete z hrobu. Ale ne, vy máte pochopení a lásku nejen pro ten náš chrám i tvrz, ale především pro lidi. Pro ty, kteří jím vládnou, ale i pro ty, kteří se o něj lecky rozbijí.
Díky!