Chrám Matky božej v Paríži přehled
Victor Hugo
"Kritika i literárna história, ale predovšetkým čitateľstvo už dávno vybojovalo boj o Hugov román Chrám Matky božej v Paríži proti rozpakom a mlčaniu oficiálnej tlače roku 1831, proti reakčným romantikom vtedajších čias, neskôr proti buržoáznej kritike, ktorá ho s Trestmi a s celým jeho dielom dramatickým odsúdila a pohŕdavo označila za "vhodný len pre domovníčky", no i proti cirkevným aj iným indexom zakázaných kníh. História dokázala malichernosť výhrad o autorovej poplatnosti Scottovmu "historickému románu", o "nemravnosti" a o tom, že niet v ňom "náboženstva", o "melodramatičnosti", na ktorú zahynul Dumasov historický román, a potvrdila správnosť slov Lamartinových, ktorý popri výhradách musel uznať, že je to "dielo kolosálne", že Hugov sen stať sa géniom nebol prázdnou romantickou ilúziou a že už v tomto diele dokázal, že je "Shakespearom románu" a román "veľkou, hlbokou, silnou a nesmiernou epopejou stredoveku". Chrám Matky božej začal Hugo písať 25. júla 1830 a júlová revolúcia mu vyrazila na čas pero z ruky. Nie na škodu nielen tohto románu, ale nie na škodu i celého Hugovho génia. Romantický dualizmus, tieto váhy medzi tmou a svetlom, reakciou a pokrokom, sa prevážili na misku pokroku. Do podstaty historického románu vstupuje realita najreálnejšia, ľud, tu parížska chudoba, ešte neuvedomelá, ale živelne sa búriaca a trhajúca okovy cirkevnej tyranie, nevedomosti, objavujúca svoje ušľachtilé jadro a lásku a ľudskosť uprostred stredovekej neľudskosti a tmy. Pierre Gringoire, Quasimodo, Esmeralda - to sú vpravde ľudoví hrdinovia, práve tak ako všetci ti sudcovia, šľachtici i meštiaci s kráľom a Claudom Frollom i celou biskupskou a pokryteckou suitou sú hrdinovia opaku, reprezentanti stredovekej temnoty, povery, pretvárky, obludnej moci a okov... A nad všetkým mohutná freska katedrály, výtvoru robotníka, vedeného géniom umelca... Čitateľ nielen nemá rád, ale ani nepotrebuje kľúče a návody. Domnievame sa však, že sociálny aspekt v našom románe nie je malicherný, práve ako ani aspekt slobody, drviacej okovy, a svetla prenikajúceho temnoty, aspekt pokroku... Tento kľúč nie je azda ten najzbytočnejší..." (Dobová anotácia na prebale, na tomto vydaní navyše s autorskými iniciálkami prekladateľa Michala Bartka.) Štvrté (hoci uvedené ako tretie - pravdepodobne nerátajúc obe vydania z roku 1965) slovenské vydanie v tomto preklade. Obsahuje bibliografické odkazy, poznámky a vysvetlivky. Vyšlo mimo edície.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1973 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Notre-Dame de Paris, 1831
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chrám Matky božej v Paríži. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (240)
Nechce se mi věřit, jak dobře se Quasimodo četl. Toto byla má první kniha od Huga a vpravdě má první kniha z per francouzských romantiků - o to víc jsem nadšena. I když by toto pětisetstránkové "monstrum" s malými písmenky mohlo někoho zastrašit, jedná se o neskutečně poutavý a emocionální příběh, ve kterém se barvitě proplétají lidské osudy. Každá postava je vylíčena do nejmenších podrobností, plně chápeme její motivaci, a právě z toho důvodu člověk neví, s kým sympatizovat, když dojde k mezilidským konfliktům, kterých je v knize mnoho. Bez ohledu na dobu, ve které byla kniha napsána, a dobu, ve které se odehrává, v ní nacházíme až ohromující množství paralel s dobou a člověkem dnešními. Lidská povaha a nátura spolu se všemi svými krásami a zrůdnostmi je zde jednoduše mistrovsky vykreslena. Dílo též obsahuje velké množství originálních a podnětných filozofických myšlenek a také životních zkušeností ceny zlata, které jsou obratně zakomponovány do děje, takže čtenář může spolu s příběhem z jednotlivých stran vyzobávat tu a tam citáty a moudra, které jej osobně zaujmou. Myslím, nebo spíše jsem přesvědčena, že jsem našla další knihu do sbírky svých oblíbených klasik.
Já Huga prostě miluju! A když se ho člověk naučí číst a nenápadně vynechává 50 stránkové popisy kanalizace, soch, whatever, je to čistá krása!
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma ke stažení (červenec)
27.07.2020
Citáty z knihy (2)
„Lidé na mne zapomínají. A mají pravdu. Proč by svět na mne myslel, když já nemyslím na něj? Na vyhaslý uhel vyhaslý popel.“
„Přísnost jen zastrašuje mysli; prudké nárazy severáku nedonutí chodce, aby si svlékl kabát; avšak slunce, vysílající ponenáhlu své paprsky, zahřeje ho tak, že se svlékne až do košile.“
Kniha Chrám Matky božej v Paríži v seznamech
v Právě čtených | 40x |
v Přečtených | 3 091x |
ve Čtenářské výzvě | 204x |
v Doporučených | 119x |
v Knihotéce | 989x |
v Chystám se číst | 542x |
v Chci si koupit | 68x |
v dalších seznamech | 38x |
Štítky knihy
zfilmováno Francie romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic krása gotické romány tělesné postižení filozofie a náboženství klasická literaturaAutorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
Jsem neskutečně ráda, že jsem nakonec této knize dala druhou šanci. Musím uznat, že se jedná o jednu z nejlepších klasických děl, která jsem zatím četla.
Uznávám, že detailní a komplexní popisy Paříže a veškeré architektury mohou být pro mnohé odrazující (těmto čtenářům bych doporučila zkrácenou verzi z roku 2000, kde jsou veškeré tyto popisy vyškrtnuty), ale příběh hlavních hrdinů - Esmeraldy, Quasimoda, Klaudia Frolla, je opravdu silný a nádherný.
Shrnula bych to tak, že nebohá Esmeralda byla opravdu nešťastně zamilovaná a tato láska se stala i její zkázou. To samé platí pro arcijáhna Klaudia Frolla, který je sice méně sympatický než zmíněná tanečnice, ale i jeho vnitřní pohnutky je zajímavé sledovat.
Příběh Quasimoda mi přijde nejvíce emočně nabitý, ohava, kterou všichni odsuzují a on na jejich zlé chování sám odpovídá zlým chováním (,,Jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá."), ale přitom byl oddaný - ať už samotnému chrámu Matky Boží, Frollovi nebo Esmeraldě.
Zhruba první polovinu knihy se příběh střídá s popisy a filozofickými úvahami, které byly opravdu zajímavé - o stavbách nebo o tom, jak se architektura stala předchůdcem knihtisku. Hugo také hojně kritizuje moderní sloh a naopak vyzdvihuje gotiku a krásy gotické architektury.
,,Cítíme z nich, do jaké míry je architektura prvotním uměním, dokazují právě tak jako zříceniny staveb kyklopských, egyptské pyramidy a obrovité indické pagody, že největší výtvory stavitelské jsou mnohem více díla společenská než díla jedinců; jsou spíše plodem práce celých národů než výtryskem genia jednotlivců; jsou pokladem, který po sobě zanechává národ, nánosy vytvořené staletími..."
Určitě tedy doporučuji všem, kteří mají, stejně jako autor, v lásce gotiku i těm, kteří hledají silné příběhy.