Chuť soužení přehled
Jude Morgan
Kniha vypráví o výjimečné rodině osmnáctého století, pocházející z odlehlé, nenápadné farnosti. Navzdory životu v děsivých podmínkách napsaly sestry Brontëovy dva nejskvělejší, nejznepokojivější romány, jaké kdy byly napsány: Janu Eyrovou a Na větrné hůrce. Román Chuť soužení odhaluje počátky exploze génia v této rodině a představuje její jednotlivé členy v období jejich dětství a mládí: samotářskou Emily, která se odvrací od světa k většímu pokušení představivosti; nejmladší Anne, frustrovanou a zastrašenou; jediného bratra Branwella, který chce být králem, ale nedokáže být ani princem, a velmi talentovanou, nekompromisní a přímočarou Charlotte, toužící po lásce a nezávislosti, která proslaví jméno rodiny a pochopí jeho cenu.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
The Taste of Sorrow, 2009
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chuť soužení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Osudy členů rodiny Bronteových jsou obecně známy, tak jsem byla zvědavá, jak je pojme autorka. Pro mě velmi čtivé a zajímavé, napsané s vášní i rozmyslem. Největší slabinou knihy je mizerný český překlad, spousta překlepů (najměte si korektora nebo stávajícího vyhoďte, je to lajdák a neumí pravopis) i několik výživných pravopisných chyb, jimž vévodí - obědnávat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Chuť soužení v seznamech
v Přečtených | 47x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 30x |
v Chystám se číst | 19x |
v Chci si koupit | 2x |
Četla jsem tuto knihu už kdysi dávno a když se mi nyní dostala do ruky knížka Hany Whitton na stejné téma, teprve jsem se rozpomínala a hledala autora i název. Souhlasím s kritikou překladu (ač nejsem kovaná v angličtině, někdy ta česká spojení drhnou) a hlavně chybovosti: častý nešvar nakladatelství, která šetří na práci kvalitního korektora.
Samotný příběh je smutný: vikář měl šest nadaných a šikovných dětí (nejméně se vyvedl ten jediný syn) a všechny je přežil. I tak si myslím, že obě nejznámější díla sester B. by ony samy jen stěží, ve své další tvorbě, překonaly. Ovšem kdyby sepsaly své dětské fantazijní příběhy, to by asi byla jiná! Je velká škoda, že se k tomu neodhodlali - i s bratrem Branwellem, který se jich často a rád účastnil.
Dětská literatura asi tenkrát nebyla příliš žádaná a ceněná, jinak si neumím vysvětlit, proč jeden proud své fantazie, který navíc všichni sourozenci tak milovali, v knižní tvorbě zcela ignorovali. Možná jsme tak zůstali ochuzeni o zajímavé dílo typu Letopisů Narnie, škoda!